Naděje a rizika digitálního věku

26. 5. 2016 - 27. 5. 2016 výběr studentů Š. Blažíčková

Ve čtvrtek 26. a v pátek 27. května se skupinka našich studentů (včetně jednoho vysloužilého) s paní profesorkou Šárkou Blažíčkovou zúčastnila workshopu „Naděje a rizika digitálního věku“ v Ústavu informatiky AV ČR.
Během prvního dne nás přivítala nejdříve Barbara Zitová, vedoucí oddělení zpracování obrazu Ústavu teorie informace a automatizace AV ČR, která nás seznámila s možnostmi rekonstrukce obrazu z několika rozmazaných fotek nebo možnostmi hledání kopií obrazů starých mistrů. Následovala přednáška por. Aleny Pejčochové o bezpečném chování na internetu. Po obědě nás pak přivítal profesor Jiří Straus, působící ve službách policie, aby nás seznámil s pokročilými možnostmi odhalování zločinu. Vrcholem dne byla návštěva jedné z nejmodernějších budov Prahy –Enterprise Office Center – se sídlem společnosti Avast.
V pátek jsme začali náhledem Mgr. Ondřeje Hrabce z katedry psychologie Pedagogické fakulty UK do duše hráče počítačových her a zjistili jsme, proč dají lidé 25 $ za možnost kliknout na krávu v ropě. Následovalo pátrání Andrei Kropáčové po všem, co zanecháme na internetu za stopu, a cyklus uzavřel Ing. Jiří Palyza s přednáškou o možnostech zneužití internetu k ponižování a šikaně.
Celkově nebylo možné neocenit skvělou organizaci ze strany ústavu, zajištění jídla, informací, ale i skvělých řečníků. Pokud bych tedy měl možnost akci ohodnotit, nezbylo by mi, než dát pět hvězdiček z pěti.
Matěj Černík

Sportovní kurz kvart 2016

8. 5. 2016 - 13. 5. 2016 4.A+ 4.B Růžička, Grabcová, Kříž, Matějka, Mrázová

Jakožto mnozí před námi, jsme i my (dnešní 4.A a 4.B) absolvovali sportovní kurz. Po přibližně třech letech, jsme se vrátili na krásné místo, kde jsme se v primě poprvé pořádně poznávali – v Dobronicích u Bechyně. Byla jsem mile překvapena, že vylepšili sociální zařízení. Ihned po příjezdu, nás čekala plavecká zkouška ve velmi studené řece. Všichni ji naštěstí zvládli a mohli dále pokračovat. Po celý kurz jsme měli docela nabitý program. V pondělí jsme se rozdělili do pěti skupinek po deseti členech. Účastnili jsme se hodinu a půl dané aktivity – zdokonalovali jsme se v pravidlech hře softballu, vyzkoušeli jsme si vzrušující jízdu na kajaku a kánoích, naučili jsme se orientovat v mapě, okusili jsme lezecké centrum v korunách stromů a na závěr jsme byli poučeni o první pomoci. Během týdne jsme běželi rovnou dva orientační běhy. Nejprve byl denní po dvojicích a druhý po menších skupinkách v noci. Středa patřila turnajům tříd. Pořádaly se turnaje ve florbalu, fotbalu, volejbalu a softballu. Podle pořadí v denním orientačním běhu jsme se ve čtvrtek zapisovali na jednu ze tří aktivit: pěší turistiku, výlet na kajacích a kánoích anebo míčový víceboj smíšených dvojic. Poslední den byl závod tzv. Survival, kde jsme museli ukázat své dovednosti, jak v lezení a kajaku, tak v běhu. Během závodu byly dvě kontroly s otázkami (z toho jedna pouze bonusová). Pokud jste odpověděli špatně či vůbec na otázku, byla vám přidělena penalizace. O to byl závod ještě napínavější. Výsledky výher turnajů se sčítaly do soutěže tříd včetně orientačních běhů a závodu Survival. Vítězství mezi třídami nakonec patřilo 4.A, ale pouze o jedinou výhru.
Panovala zde příjemná nálada a počasí bylo naprosto ideální na sporty. Doufám, že i ostatní si tento sportovní kurz užili, neboť já jsem přijela nabitá a vysportovaná.
Verča Petrásková, 4.A

Jazykový kurz v Devonu

29. 3. 2016 - 9. 4. 2016 Studenti sext a septim Dana Tomanová, Karolina Mühlová, Iveta Bušková

Anglie – mých 10 dní v Devonu
Na začátku to vypadalo jako poměrně obyčejný školní výlet. Mimochodem skoro 2 dny trvající cesta autobusem z Prahy až do Barnstaplu naše očekávání příliš nezlepšila. Po náročné noční cestě nás čekaly dvě hodně zajímavá města - belgické Bruggy a Ghent, které pro nás představovala příjemný odpočinek formou procházky po historickém centru. O ubytování v přístavním městě Dunquerke mluvit ani nemusím, svůj účel splnilo a hlavně o naše bezpečí jsme strach mít nemuseli. „Džungle“ jako v Calais nás nečekala. S velkým očekáváním trávíme poslední chvíle na ranním trajektu na kanále La Manche a sledujeme pobřežní útesy za svítání. První zastávka v Anglii připadla na Canterbury, kde jsme navštívili především známou katedrálu. Na chvilku jsme zabloudili také na staré městské hradby. Poslední potřebnou energii na cestu jsme načerpali v Avebury, v místě posetém spoustou energií nabitých kamenů. Večerní příjezd do rodin v Barnstaple byl velmi emotivní. My (já a Honza Rákosník) jsme strávili v autě ještě zhruba 20 minut, které oddělovalo náš venkovský domek v Arlingtonu od města. Konverzace už od začátku ani v nejmenším nevázla a na rodinu určitě budu vzpomínat minimálně já hodně dlouho, jsme stále v kontaktu. Nesmím zapomenout na důležitou kapitolu, hlavní smysl naší cesty – něco se také naučit. Mám na mysli 5 dní, respektive 5 dopolední a 1 odpoledne v místní škole SOL, kde na nás čekaly 3 lektorky. Ty se věnovaly každou padesátiminutovou lekci jedné z našich tří skupin. Výzdoba jednotlivých tříd byly tematicky jinak zaměřeny a každá lektorka měla svůj program. Mimochodem, tady lavice nenajdete a učení je spíše „zábavou“. Zábavné už moc nejsou domácí úkoly, kterých sice nebylo málo, ale nejednalo se o nic nesplnitelného. Svůj journal, deník, do kterého jsme všechny tyto úkoly zpracovávali, si jako vzpomínku nechám určitě hodně dlouho. O odpolední program se staral náš místní průvodce Tim, který nám sdělil hlavně opravdu hodně o „low tide a high tide“, tedy o přílivu a odlivu, které jsou místní alfou a omegou, což jsme všichni rychle pochopili... Ze zajímavých míst musím jmenovat místa na atlantském pobřeží Woolacombe a Ilfracombe, Clovelly, Lynton, Tintagel a zapomenout nesmím ani na první odpoledne, které jsme strávili poznáváním našeho „host city“, Barnstaplu. Mě osobně se nejvíce líbilo v hradní vesničce Tintagel, kde jsme také navštívili muzeum krále Artuše a prošli se po útesech k zřícenině jeho hradu. Důležitým dnem byla neděle, kterou jsme všichni měli strávit společně s našimi rodinami. Tradiční honosná English breakfast, procházka k místnímu panovnickému dvoru a kostelu, návštěva tradičního Carbootu (bleší trh na poli, kam všichni přijíždějí auty) a zkouška místního kina, to byl ve stručnosti náš celodenní program. Po rozloučení s Barnstaple nás na cestě zpátky do Čech čekala opravdu náročná 9ti hodinová zastávka v Oxfordu, která nás sice do značné míry vyčerpala, ale přinejmenším zabavila a obohatila o praktické zkušenosti z univerzitního města. Navštívili jsme totiž nespočet kolejí, z nichž některé byly zajímavé mimo jiné díky tomu, že se v nich natáčely filmy o Harry Potterovi. Nad závěrem jsem přemýšlel velmi dlouho. O naší Anglii se mi nepíše vůbec jednoduše. Ptáte se proč? Upřímně jsem se na výlet zpočátku vůbec netěšil, jednak kvůli dlouhé cestě, jednak kvůli zameškání ve škole a tak nějak i kvůli dlouhé době bez domova. No, ale opak se stal pravdou. Nemohu než své zážitky shrnout jako jednu z nejlepších školních akcí, kterou jsem kdy za svůj krátký život zažil, a rozhodně na tento výlet budu vzpomínat hodně dlouho. Samozřejmě jsem si procvičil svou angličtinu a alespoň částečně ztratil zábrany v mluvené komunikaci, ale hlavně jsem poznal novou kulturu, nová místa a místní styl života. Všechny tyto přínosy naší cesty pro mě znamenají důležitou zkušenost do života.

Jan Novotný

Lyžařský kurz - Postalm

18. 2. 2016 - 23. 2. 2016 2.A Grabcová, Matějka, Kříž

LYŽAŘSKÝ VÝCVIK 2.A – POSTALM 2016

Náš den odjezdu začal velmi časně. Před sedmou hodinou ráno jsme se setkali před školou s velkými kufry a lyžařským vybavením, které jsme jen tak tak naložili do autobusu. Cesta přes České Budějovice, kde jsme se mohli občerstvit, pokračovala přes hranice, Linzem až k Alpám s krásnými jezery. Bohužel jsme byli v mírných obavách, jelikož sníh se v průběhu cesty moc neobjevoval. Po zdolání dlouhých serpentin jsme se dostali k naší horské chatě, kterou obklopovala hromada sněhu.

Ubytování bylo v šestilůžkových pokojích. Zjistili jsme, že naši starší studenti z tercií opravdu nelhali a chata měla společné sprchy a toalety! S tímto jsme se ale vypořádali jasným časovým harmonogramem pro chlapce a děvčata.

První program, který nás čekal, bylo seznámení s běžeckou technikou, pro někoho poprvé v životě. Myslím, že podívaná na některé z nás byla neopakovatelná. Zdatnější běžkaři vyrazili na menší túru - seznámení se s okolím. Program byl celý týden velice nabitý. Sjezdový výcvik začal rozlyžováním na menším svahu a rozdělením do třech skupin s rozdílnou barvou \"rozlišováků\", díky kterým jsme se na svahu neztratili.

Chatu s námi sdíleli také němečtí studenti, kteří se asi málo unavili na svahu a museli to dohánět na chatě. Bujaré party a hry byly výsledkem toho, že na střechu vyhazovali nábytek, plechovky, odpadky a večer zapalovali deodoranty. My jsme se účastnili pouze hry Hello,It\'s me. Trošku nám trvalo, než jsme hru pochopili, jelikož jsme jim moc nerozuměli.

Denní rozpisy byly známy vždy předem, ale základ se opakoval - snídaně, dopolední program na běžkách či sjezdovkách, oběd, odpolední pauza, odpolední výcvik, večeře, přednášky nebo večerní program, který jsme si připravovali dopředu sami.

Další výlet na běžkách již vypadal o trochu lépe, technika se zlepšila, tím ubylo pádů, srandy, ale za to se zvýšil počet najetých kilometrů. Také jsme se poučili, zvláště družstvo \"Jezevčíků\", kteří nenamazali a museli to dohánět rukama. Myslím, že většina z nás byla z běžek nadšena a tak jsme se těšili na závěrečný závod - štafetu.

Zdálo se, že nám počasí vydrží, ale asi uprostřed týdne začalo pršet. Lyžovali jsme pouze odpoledne a při cestě zpátky na chatu jsme se museli brodit s lyžemi na zádech přes koryto řeky, jelikož strhla příjezdovou cestu.

Ke konci kurzu nás konečně čekaly závody, kde jsme mohli zúročit naučené dovednosti. Sjížděli jsme slalom na čas a poslední den jsme zakončili štafetou. Měli jsme vytvořené týmy jako Růžový poníci, Tasemnice, MotorPepi atd.

Největší ohlas při závěrečném hodnocení měla kuchyně, která nás celý týden vykrmovala, až nás doma málem nepoznali. Lyžování i běžky nás moc bavili, užili jsme si spoustu srandy jako třída.

Moc se nám na Postalmu líbilo a strašně rádi bychom se tam vrátili!

Kačka Chramostová, 2.A

YORK 2015

11. 10. 2015 - 18. 10. 2015 3.A, 3.B Mgr. Jana Haškovcová, Mgr. Jiří Matějka, Mgr. Jan Lány

Filip Schweiner 3.A
V Anglii


Nyní chtěl bych říci Vám,
Jak celý ten kurs probíhal.
Nuže, o cestě tam jen zkrátka.
K popsání mi postačí slov hromádka.


Zkuste si jet taky někdy autobusem tolik mil
A zažijete nepochybně mnoho rozlámaných chvil.

Tak a jsme ve městě – York název jeho.
Všude domy z cihel.
Anebo cihly z domu?
Bůhví. Hlavně že jsme tam.

Předchozí čtyři řádky nebyly šprým,
Ale přesto narušily můj sdružený rým.


Nyní ubytování v rodinách nás čekalo
a pár očí po přijíždějících autech těkalo.
Do rodin rozděleni jsme konečně byli,
v jejichž příbytcích jsme po týden žili.

Ač někteří sotva na nohou se drželi,
my ještě ve městě chvíli se zdrželi.
Katedrála, čokoládovna a hrádek tam stojí,
vzpomínám si – unavený houf se v nich rojí.


Další den, už z rodin vyspalí,
vyrazili jsme na skály.
Co na skály, na útesy křídové.
Tak krásné – To každý ví. No ne?


Zas je tu nový den,
v národním parku my strávili ho jen.
Kraj zvláštní to vskutku,
nikoho nepřivedl k smutku.


A máme tu městečko Whitby zvané,
je přístavní, tudíž mají moře slané.
Jsou tu skvělé fish and chips – větší než tácek.
Někdy Vám je ukradne kolemjdoucí racek.

A nejlepší tečka na konec,
s foťákem měl by tam jít každý Japonec.
Zříceniny kláštera překrásné jsou
a své návštěvníky srdečně zvou.

O tamější škole také povědět bych chtěl,
protože i tam dobře jsem se měl.
Všichni angličtí učitelé byli kopa veselá
a jejich učení nám také něco dá.

O Londýně – to na další stranu by bylo
a pokud to nikoho nerozzlobilo,
řeknu pouze, že mně se zdá,
že je to jedna velká paráda!

Adaptační kurz prim 2015

20. 9. 2015 - 27. 9. 2015 žáci prim ved. kursu: E. Kiršbaumová a další učitelé

Na adaptačním kurzu se mi líbilo úplně všechno, ale asi nejvíc mě zaujalo střílení z luku. Několikrát jsem se sice netrefila, ale i tak to bylo velice zábavné. Ze sportovních soutěží jsem si nejvíce užila fotbal. I když jsme nevyhráli, stálo to za to, akorát mi od holek z 1. B nepřipadalo rozumné, kopnout míč do autu, aby nedostaly gól.
V Bechyni to bylo též dobré, protože jsme si sháněli informace o městě od lidí, kteří tam žijí a také jsme se pokoušeli získat vařená vejce, sirky a další předměty ze seznamu. Náš tým splnil skoro všechny úkoly, takže si myslím, že se nám to vydařilo.
Před závěrečným večerem jsem měla trému. Při vystoupení jsem ani nebyla nervózní, ale na konci jsem sama vystupovala s jojem a to se mi tréma vrátila, naštěstí mi to tentokrát šlo docela dobře a ostatním se také vše povedlo.
M. Jarošová, 1. A

AK se mi velice líbil, ovšem utekl jako voda! Byli jsme tam týden a každý den byl lepší než předchozí. Nejvíce se mi však líbil pátek: dopoledne byla atletika, která mě baví a v sobotu odpoledne jsme měli Pevnost Boyard. Každá třída byla rozdělena do družstev, celkem jich bylo devět. Bylo i devět stanovišť ( z toho jedno čekací). Na každém stanovišti jme pracovali v týmech a když jsme splnili daný úkol, dostali jsme papírek, na kterém bylo napsané slovo a ze všech těchto slov jsme měli sestavit tajenku. Naše družstvo tajenku uhádlo spolu se třemi dalšími družstvy.
M. Javůrková, 1. A

Taky jsme měli \\\\\\\"Robina Hooda\\\\\\\". šli jsme lesem a nakonec jsme došli až do cíle. Stříleli jsme lukem a kuší, házeli oštěpem, házeli sekyrkami a chytali jsme kroužky na meč. Na konci jsme zpívali a opékali buřty, moc se mi to líbilo. AK jsem si moc užil!
M. Janoševič, 1. A

Můj nejlepší zážitek z adaptačního kurzu byl Robin Hood, a to z těchto důvodů:
Nejdříve jsme si přečetli oznámení, že musíme najít Robina Hooda a pokusit se o přijetí do jeho družiny. Tak jsme vyrazili na cestu po fáborkách. Po chvíli jsme našli ceduli, na které bylo, že si máme najít potravu. Nakonec jsme našli v pařezu pytel s chleby, kečupem a hořčicí. U další cedule jsme hledali buřty a u té poslední sirky, abychom si mohli buřty opéct na ohni.
Potom jsme došli k tábořišti, kde byla Robinova družina. Bylo tam pět stanovišť s úkoly. Měli jsme házet sekyrkou i oštěpem, střílet z luku i kuše a chytat kroužky na meč. Večer jsme si opékali buřty a zpívali jsme.
Majda Škardová, 1. B

Nejhezčím zážitkem na adaptačním kurzu pro mě byla výhra v přehazované, vybíjené a ve florbalu. Byl to společný turnaj všech tří tříd. Utkání bylo velmi napínavé, za velkého povzbuzování našich spolužáků jsme se umístili na krásném druhém místě. Výsledky byly celkem vyrovnané, ve florbale jsme vyhráli nad 1.A asi 11:6 a 19:4, ale v přehazované jsme na plné čáře nad 1. A zvítězili 60:30. Avšak s 1. C byla utkání obtížná, právem se céčko umístilo na prvním místě.
Za utkání jsme od paní třídní profesorky dostali velkou pochvalu. Všichni jsme byli spokojení.
Vojtěch Marek. 1. B

Nejlepším zážitkem z adaptačního kurzu pro mě byl závěrečný večer. Moc se mi líbilo představení 1. A, která připravila velice vtipné představení o tom, „Jak přežít adapťák“. I třída 1. C měla zajímavé a veselé představení „Výměna manželů“, při kterém jsme se velice pobavili.
Naše představení bylo trochu z jiného soudku. Zdramatizovali jsme pověst o tom, jak se dostal velký černý rýhovaný kámen na dno řeky Lužnice.
Všechna představení byla něčím výjimečná a zajímavá. Všichni jsme se krásně bavili a večer v dobronickém sále jsme si náramně užili. Celý adaptační kurz byl velice povedený a máme teď se spolužáky hodně dobrou partu.
Adriana Švubová, 1. B

SPORTOVNÍ KURZ KVART 2015

10. 5. 2015 - 15. 5. 2015 4.A B Růžička, Cymbál, Grabcová, Matějka, Vlachá, Kubíčková

Stejně jako kvartáni před námi, jsme se i my zúčastnili sportovního kurzu, který se konal v Dobronicích u Bechyně. Kurz byl velmi zajímavý a atraktivní. Byl nabit mnoha rozmanitými a zajímavými akcemi a událostmi, ale i přesto se našel čas na volné sportování, na hraní různých her, či na pobyt s přáteli na chatce, kde se bydlelo v pokojích po dvou nebo třech lidech.
Jako uvítací ceremoniál nás čekalo plavaní v příjemně chladné řece, která se line podél celého areálu. Po různých skupinkách jsme se účastnili lekcí ze základů jízdy na kanoi a na kajaku, lekce ze čtení z map a orientačního běhu, z první pomoci a z lezení po různých překážkách na lanovém centru, které je ukryto v lese, jenž obklopuje tábor z druhé strany než řeka. Během pobytu jsme běželi hned dva orientační běhy: první ve dne, druhý v noci. Většina se shodla na tom, že lepší byl neční, jelikož nebylo tak velké dusno. Konaly se i turnaje ve volejbalu, fotbalu, florbalu, softbalu a bränbalu. Po celý další den jsme byli rozděleni do tří skupin. Jedna šla pěší výlet do Bechyně, druhá plula po řece a třetí se účastnila míčového více boje v táboře. Poslední den (odjezdový), jsme měli na programu závod „Survival“. V něm jsme použili všechny znalosti a dovednosti získané během kurzu.
Po celou dobu kurzu jsme měli hezké počasí, což bylo super. A aby nebylo sportu málo, tak si někteří zpříjemnili pobyt fanděním při MS 2015 v ledním hokeji. Myslím si, že kurz si všichni užili a že se lim líbil stejně jako mne.
Jakub Maňák, 4.B

Výměnný jazykový pobyt v Leichlingenu

13. 4. 2015 - 19. 4. 2015 studenti septim J. Šťastná

V pondělí 13. dubna se naši němčináři ze sedmých ročníků vydali vstříc osudu do německého města Leichlingen, které se nachází v blízkosti dvou velkých měst, Kolína nad Rýnem a Düsseldorfu. Tam nás čekal výměnný pobyt s místními gymnazisty. Pro většinu z nás to byla úplně nová zkušenost, v příštích sedmi dnech nás totiž čekal úplně jiný styl života. Každému z nás byl přidělen jeden student, s nímž a jeho rodinou jsme měli trávit veškerý volný čas. Jako doprovod, nebo lépe řečeno, našeho strážného anděla jsme měli paní profesorku Šťastnou, která nám byla oporou v těžkých chvílích a úskalích německého jazyka. Cesta, kterou jsme absolovali vlakem, trvala přibližně 10 hodin. V příjemné společnosti a atmosféře, s tunami jídla od maminek nám utekla jako voda. Na nádraží v Leichlingenu nás s otevřenou náručí přivítal učitelský sbor, připravující program, ale také noví přátelé, kteří se stali na týden našimi sourozenci. Po radostném přivítání se každý z nás odebral do útrob nové rodiny. Čekala nás doma báječná německá kuchyně, seznámili jsme se se členy rodiny a poznávali náš nový domov. Myslím, že budu mluvit za všechny, když připomenu težké první chvíle. Německý jazyk se učíme pátým rokem a přesto nás týden v německé rodině trošku děsil.
Druhý den ráno jsme se vydali do místního gymnázia, kde jsme prozkoumávali německý školní systém. Pro všechny z nás to byl velký šok, jelikož se učební plán od našeho velmi lišil. Po dopoledni nabitém vědomostmi jsme zbylý čas strávili odpočinkově. Večer nás totiž čekal společný bowling. Už po prvních dnech se naše němčina zdokonalovala a pro nás už skoro nebyl problém se vyjádřit či porozumět. Na bowlingu jsme užili hodně legrace a němečtí studenti se pro nás stali kamarády.
Třetí den jsme se vydali do víru velkoměsta. Navšívili jsme spolu s našimi profesory Kolín nad Rýnem. Po prohlídce unikátního kolínského dómu a po projížďce výletní lodí po Rýnu jsme chytli nakupovací horečku a většina z nás se rozutekla do obchodů, kaváren či restaurací. Večery probíhaly u každého individuálně. Trávili jsme je se svými rodinami, ať grilováním, či povídáním o nás, naší kultuře nebo rodině.
Čtvrtý den nás čekal Düsseldorf, klidné město s překrásnou architekturou a historickým centrem. Paní průvodkyně nám ukázala krásu Düsseldorfu i s náležitým výkladem v němčině. Následoval volný program vyplněný dalším nakupováním či prostým posezením nad sklenicí studeného nápoje. Po celý týden nám skvěle vycházelo počasí, někteří odvážlivci se nebáli vyrazit v kraťasech a v tílku. Páteční den byl opět dnem školním. Po výuce jsme se všichni sešli v hudební místnosti gymnázia, kde na nás čekal oběd na rozloučenou. Sešli se zde profesoři místní školy, naše skupina i někteří rodiče. Pochutnali jsme si na výborném jídle, sdělovali si zážitky z uplynulých dní a nakonec zhodnotili celý výměnný pobyt. Pozitivní reakce byly na obou stranách a my nemohli uvěřit, jak rychle nám to uteklo.
Následovala sobota prožitá s rodinami. Někteří se šli podívat na fotbalový zápas, kdy Hannover porazil Leverkusen 4:0 a někteří navštívili továrnu na sladkosti Haribo. Sobotní večer jsme strávili všichni pohromadě grilováním, hraním fotbalu či ping-pongu, povídáním a posloucháním hudby. Bohužel jsme odcházeli s vědomím, že to byl náš poslední večer.
V neděli ráno se naše česká výprava v doprovodu německých rodin a přátel sešla na nádraží. Probíhalo nekonečné loučení a my usedli do vlaku.
Tento výměnný pobyt nás mnohému naučil. Německý jazyk jsme si zdokonalili na lepší úroveň, získali jsme nové přátele a poznali jinou kulturu. Tato akce přece jen ale ještě nekončí. V září budeme poctěni návševou našich německých přátel a i nadále tyto kontakty budeme udržovat. Tímto také děkujeme paní profesorce Štastné, která pro nás v Německu nebyla pouze profesorka, ale hlavně opora a s radostí a trpělivostí nám všem pomáhala. Tschüs!
Za sedmý ročník Šárka Holubová, 7.C

Postalm 2.A 2015

6. 3. 2015 - 10. 3. 2015 2.A J. Matějka, K. Grabcová, J. Růžička

Filip Schweiner
Zážitky nelyžaře

První den těžký byl,
já nevěděl zhola nic.
Pohybovat učil jsem se z plných sil,
to šlo mi dobře sic.

Ale druhý den, to zhoršilo se vše.
Zatáčení, sjezd, a tak dále,
tak mnoho pádů zavinilo se.
Vhodná slova byla: „Pro pána krále!“

Třetí den, ráno bylo zoufalé.
Pak smutně na pokoj jsem šel.
Odpoledne jsem ale troufale
malý kopec sjel.

Dalším dnem pokračuji dále,
pásem výš a poté z kopce níž.
To šlo mi ještě stále,
s nadějí díval jsem se výš.

Nahoře totiž kotva větrem se kývá.
A já říkal jsem si: „Teď to dám!“
Čtvrtý den? Co jiného mi zbývá?
Musím se s tím porvat sám, jenom sám!

Ale abych nemyslel,
jen na sebe pouze.
Rád bych se zamyslel
nad spolužáky dlouze.

Při lyžování, já mnoho je neviděl.
Večer jsme se dohromady dali.
Každý na přednášku a program šel.
A po něm, šťastní a veselí, jsme klidně všichni spali.

V této sloce o programu povím vám.
Každý tým připravil mnoho her a soutěží.
Každý si je užil i já sám.
Všichni při nich chopili se otěží.

Na svazích slunce pořád svítilo.
Jak zhodnotit ten kurs mám?
Každý člověk i družstvo si to užilo
a teď vím, že i já ten kopec dám!

Schladming 2015 kvinta A

7. 2. 2015 - 14. 2. 2015 5.A doplnění z kvart Grabcová, Cymbál, Vlachá

7.února konečně nastal den,na který jsme se celý rok těšili, den odjezdu na lyžařský kurz do rakouského Schladmingu. Ráno jsme se plni očekávání sešli u autobusu. Čekala nás dlouhá cesta, a tak jsme se rozhodli krátit si dlouhou chvíli hraním her, povídáním, spaním ale hlavně...zpíváním s kytarou. Po téměř 6 hodinách jízdy jsme přijeli k našemu penzionu. Na místě jsme se dozvěděli, že je celý jen pro nás. To mělo jen jednu zdánlivou nevýhodu-museli jsme si vařit. Toho se báli hlavně kluci, ale skoro nikdo z nás neměl zkušenosti s vařením pro takový počet lidí, takže jsem byla i já trochu znepokojená. S kamarádkami jsme byly ale zvědavé, a tak jsme se 4 přihlásily hned večer do kuchyně. Vůbec jsem nečekala, že nás i příprava večeře bude bavit. Potom už jsme se odebrali do pokojů, kde jsme si vybalili a vyčerpaní ulehli do postelí. Druhý den ráno nám počasí zrovna nepřálo, byla mlha a hustě sněžilo, ani to nás ale neodradilo a vydali jsme se na výlet na běžkách. Mně osobně se zdálo, že se výlet vydařil (až na jednu zkratku,která vlastně celou trasu prodloužila tak o kilometr). Někteří byli ale jiného názoru - více než polovina lidí byla totiž na běžkách poprvé a nový sport si ne a ne oblíbit, přitom jim to šlo napoprvé skvěle. Další den sněžilo snad ještě silněji a my vyjeli hned ráno na sjezdovku, rozdělili jsme se do tří družstev, jak jsme chtěli, jen ti,co jezdili na snowboardu museli být spolu. Během pár hodin nasněžilo alespoň 40 cm sněhu a vypadalo to, že už to i rakouští \\\"rolbaři\\\" vzdali. Lyžování v hlubokém sněhu nebylo vůbec snadné, když někdo z nás spadl, vyhrabávali jsme ho ještě čtvrt hodiny. Bolely nás nohy, ale za to jsme se pořádně zasmáli. V úterý nás opět čekaly běžky, bylo nádherně, a tak se nám běželo mnohem lépe. V průběhu dne se udělalo takové teplo,že už jsme nevěděli, kam schovat mikiny a přebytečné vrstvy. Ušli jsme asi 15 km a dokonce jsme všichni úspěšně sjeli závěrečný kopec pluhem. Zbylé dny jsme už jezdili jen na sjezdovkách. Měli jsme opravdu štěstí, protože počasí se nezměnilo až do konce týdne. Náležitě jsme si ho užívali, fotili jsme se snad na všech místech z různých úhlů a dokonce obědvali venku. Vždy když jsme přijeli z lyží, pořádali jsme sněhové bitvy a hráli si na sněhu jako malé děti. Letošní kurz byl zkrátka skvělý a myslím, že si ho užil snad každý. Doufám, že i naši oblíbení profesoři, bez kterých by to nebylo ono. Ve všech ohledech se kurz vydařil a budu na něj vzpomínat jen v nejlepším.

1  2  3  4  5  ...  12