Postalm 2.B 2014-2015

17. 1. 2015 - 21. 1. 2015 2.B Vlachá, Kříž, Růžička

Lyžák – 2.B
Lyžařský kurz se uskutečnil 17.-21.1.2015 v Rakouském Postalmu. Hned jak jsme přijeli, tak jsme si šli vybalit, a poté jsme se vydali na rozlyžování. Rozlyžování bylo na sjezdovce, která nebyla prudká, člověk měl někdy pocit, že to není sjezdovka, ale běžkařská dráha.
Byli jsme rozděleni do tří skupin. Večer nás profesoři seznámili s obecným průběhem lyžařského kurzu, rozdělili jsme si herní večery, takže první den začala skupina číslo jedna. Druhý den si program vzala trojka a třetí den ho měla dvojka. Mně se líbily nápady všech tří skupin, protože všichni měli zajímavou a velmi zábavnou hru.
Čtvrtý den jsme jeli do jiného střediska, ve kterém byly kabinky a delší sjezdovky. V úterý jsme si kromě lukostřelby, zkusili biatlon a zjistili jsme, že není vůbec jednoduchý, jak se na první pohled zdá.
Všechny dny jsme měli krásné a slunečné počasí. Všichni jsme si to tam velmi užili. Celou třídu mrzí, že jsme tam nezůstali alespoň o dva dny déle.
H. Mezihoráková
A. PLačková

LVVZ Schladming 2015

3. 1. 2015 - 10. 1. 2015 5.B, 6.C, 6.A, 7.A J.Vašková, M.Cymbál. J.Matějka, E.Kiršbaumová

Lyžařský kurz Schladming

Na lyžák jsem se těšil vlastně už od doby, co jsem zjistil, že na nějaký pojedu. Jak zaznělo z úst našeho pana ředitele, loňský lyžák byl snad zatím nejlepší, na kterém byl a já jsem mu to po nepřeberném množství skvělých zážitků i věřil. I přes tento fakt jsem doufal, že letos to bude všechno ještě o chlup lepší. Hlavně jsem se samozřejmě těšil na svoje kamarády ze třídy. V autobuse jsem seděl u uličky, vedle Lukáše. Nepromluvil snad ani slovo, což u něj není nic neobvyklého, a z toho jak jsem byl pořád otočený na ostatní, mě na konci už pořádně bolelo levé zadní stehno. Po cestě jsme hráli hru \"myslím si...\" Zlatého bludišťáka a sto bodů k tomu vyhrál kolega Daněk, jehož tachometr byl pro nás opravdovým oříškem. Rozdělení pokojů nám bylo povoleno vzít to do vlastních rukou. To se nám povedlo na výbornou.

Jedna z věcí, na kterou jsme si za celý pobyt rozhodně nemohli stěžovat, bylo jídlo. Jídla bylo dostatek, kuchaři z řad profesorského sboru výborní a i ti největší jedlíci šli nakonec vždy spát spokojeni s plným bříškem.
První den jsme i přes několik málo komplikací včetně zapomenutého skipasu, vyrazili přesně v 9:00. Profesoři si už na začátku týdne rozdali ptačí přezdívky , které uplatňovali při komunikaci vysílačkami. Počasí nám první dva dny nepřálo úplně na 100%. Sjezdovky bez muld a vyježděných ploten byly pouze ze začátku, ale na rozlyžování to určitě stačilo. O to víc jsme se sluníčka a kvalitního povrchu i po poledni nemohli nabažit v dalších dnech. Nevím kdo to byl, ale nějaké družstvo, přišlo s výborným nápadem po zbytek týdne vyrážet o hodinu dříve a vypít si tak šálek upravených sjezdovek s minimem lidí až úplně do dna.
Druhý den jsme vzhledem k počasí lyžovali pouze do 12:00 a poté se rozhodli navštívit poměrně malé, ale přesto pěkné městečko Schladming. Nejvíce nás zaujala městská radnice a samozřejmě také místní pizzerie.
Z lyží jsem se vraceli vždy unaveni z vydatné porce najezděných kilometrů, tedy až na dva borce, kteří chodili den co den běhat a běžkovat, aby náhodou neztratili atletickou formu. Po večerech si někdo četl, někdo hrál stolní hry a vykládal si vtipy a někdo zase neúnavně sháněl audio na vytouženou diskotéku, která nakonec stejně nebyla.

Na cestě zpět, jsme ještě obohatili svoji duši o zajímavý, i když ne pro všechny pozitivní požitek z uměleckých snímků Blbý a blbější a Blbý a ještě blbější.
Tento lyžák se zkrátka povedl, každý si přišel na to své, a snad i díky tomu, že se nikdo nezranil, na něj budeme všichni vzpomínat jen a jen v dobrém. Díky patří všem instruktorům, největší pak ale vedoucí kurzu. Děkujeme!!

Ondřej Štogl , 6.C

York 2014

12. 10. 2014 - 19. 10. 2014 studenti z 3.A a 3.B Haškovcová, Mühlová, Louženská

Jazykově poznávací pobyt YORK 12.-19.10.2014

Nedělního rušného odpoledne jsme se se třídou vydali do Anglie na jazykově poznávací zájezd. Zpočátku bylo hezky, ale po dlouhé cestě autobusem jsme se v Yorku dočkali jen černých mraků. Naštěstí nám však nijak nenarušily program a my jsme si v klidu prohlédli celé historické město. Navečer si pro nás přijely rodiny a odvezli si nás domů na výtečnou večeři. Dalšího dne jsme již začali s výukou a odpoledne jsme jeli do malebného městečka Whitby. Dopolední program byl vždy stejný, probíhala výuka, kdežto každé odpoledne jsme navštěvovali nová místa. Ve středu odpoledne jsme například vyrazili na křídové útesy, které omývalo klidné moře. Ve čtvrtek jsme navštívili Yorkshire National Park, kde jsme se prošli po krajině a dozvěděli se něco o tamním životě. V pátek ráno už jsme se museli rozloučit jak v rodině, tak ve škole a hned po poledni jsme vyjeli směr Londýn. Na cestě jsme ještě stihli navštívit Fountains Abbey, z čehož byli všichni nadšeni. Navečer jsme se vydali do hotelu a ráno pokračovali do Londýna. Zde na nás čekala příjemná procházka po významných místech, zážitek v podobě výhledu z London Eye, cesta lanovkou nad Temží, Parlament atd. a nakonec projížďka lodí po Temži. Pak následovala už jen cesta domů autobusem a trajektem. Zájezd se mi moc (!) líbil a hned bych se tam vrátila.

Anna Hofmeisterová, 3.A

Adaptační kurz v Dobronicích 2014

21. 9. 2014 - 28. 9. 2014 žáci prim E. Kiršbaumová, J. Matějka, K. Grabcová, E. Marxová, L. Sládek, L

Mně se líbila soutěž Boyard. V naší skupině se nám dařilo, dokázali jsme splnit 7 z 8 stanovišť. Na závěr jsme na travnaté ploše hledali čokoládové boyardy. Našel jsem dva. Také se mi líbil orientační běh lesem, výlet do Bechyně, sportovní zápasy proti 1. A. V Dobronicích jsem si moc užil.
Adam Masopust, 1. B
V pátek jsem se probudili do hezkého rána. Všichni jsme se těšili na velký fotbalový zápas proti 1. A. Nastoupili jsme v dobré sestavě a hned jsme toho využili. Kryštof po krátké době hry střílí gól a vedeme 1:0. Ale radovali jsme se předčasně, 1. A za chvíli srovnala na 1:1 a pak i dokonce zvýšila náskok na 1:2 a to byl výsledek konečný. Prima A byla štěstím bez sebe, ale zato my jsme se neradovali. Nakonec nám to přece jen nevadilo, protože jsme si moc užili zbytku AK.
Vojtěch Kropík, 1. B
Mně se nejvíce líbil náš celek (jako třída) spolupráce, pomáhání si navzájem atd. AK byl podle mě velmi vydařený, krásné místo, kamarádi, akorát počasí se nevydařilo...
Lukáš Uhlíř, 1. B

Můj největší zážitek byl, když jsme nacvičovali divadlo na závěrečný večer. Naše třída si připravila vystoupení takové normální české rodinky. Bylo to o rodině, která šla na procházku po Praze, podívala se do cirkusu, do divadla.
Zuzana Semrádová, 1. B
Na AK přijeli také hasiči, dokonce nás nechali stříkat z hadice vodu. Jídlo bylo chutné, vybavení chatek nové, líbila se mi i hlavní "hobití" budova. Celý týden jsme vyráběli kulisy a nacvičovali divadlo na poslední den.
Jan Prokeš, 1. B
Pro mě bylo velkým zážitkem hledat chleba, buřty a sirky. Moc se mi líbila hra pevnost Boyard, výlet do Bechyně byl také skvělý. Překvapilo mě, že jsme získali zdarma sirky a velikonoční kraslici. Celkově se mi kurz líbil.
Karolína Nejedlá, 1. B
Líbilo se mi nejen opékání buřtů, ale i házení sekyrami, střílení z luku, kuše a házení kopím.
Diello Am David, 1. B

Vodácký výběrový kurz Sázava 2014

2. 6. 2014 - 6. 6. 2014 Septimy M. Cymbál, K. Grabcová, J. Růžička, T. Vlachá

Vodácký kurz Sázava 2014
První červnový týden jsme mile rádi unikli závěrečnému shonu ve škole. Nadšeni s batohy plnými konzerv a jídla na celý týden jsme se sešli v pondělí ráno na Hlavním nádraží. Vlakem jsme dojeli do Stvořidel, kde na nás čekaly kanoe. Po plavecké zkoušce v Sázavě a uložení si osobních věcí do vaků (pro mnohé velmi složitý úkol) jsme se konečně dostali na vodu.
Počasí nám celý týden přálo, i proto nám občas mokré oblečení vůbec nevadilo. Pádlování, soulodění, jezy a večer vybalit věci, stany, udělat si něco k večeři – to byl náš každodenní program. Večer jsme si společně zazpívali u ohně a unavení usnuli ve spacácích. Za pět dní jsme ujeli 107 km se zastávkami ve Zruči nad Sázavou, Kácově (kde jsme si středeční ráno zpestřili exkurzí do místního pivovaru), Českém Šternberku a na Sázavském ostrově. Musíme poděkovat také profesorům, kteří s námi jeli a dopomohli k tomu, že nám zůstanou tak krásné vzpomínky a že jsme všichni dojeli zdraví.
Bára Němcová 7.B

Postalm 2.B 2014

15. 5. 2014 2.B Růžička, Grabcová, Vašková

Lyžák – 2. B.
Autobus drncá a my si vesele povídáme, pokřikujeme na sebe přes uličku a někteří z nás dospávají opření v sedadlech se sluchátky v uších. Takhle bych popsala začátek našeho lyžařského kurzu. Den 7. 3., čas – ehm, velmi brzo ráno, směr – Postalm, Rakousko. Po spoustě zatočených serpentinách jsme zastavili před hotelem. Ubytovali jsme se v druhém patře. Myslím, že pokoje některé z nás nejprve trochu zaskočily, ale během týdne, myslím, vyhovovaly dokonale (o čem svědčil útulný a přívětivý nepořádek, který ve většině panoval). Hned jak jsme po schodech vytáhli kufry, vyrazilo se na svah plný sněhu.
Nedalo by se říci, že by ho tu byly fůry. Jehličnany byly krásně zelené a pokrývku sněhu pod nimi křižovaly pruhy zežloutlé trávy a tvrdé hlíny, sjezdovky byly ale bílé dokonale. Začali na takovém mini svážku, kde jsme se rozdělovali do družstev. Většina z nás později zastávala názor, že to bylo děsné, protože se tam vůbec nedalo rozjet a když jste začali dělat obloučky (jak jste měli), hrozilo, že se zastavíte uprostřed sjezdovky. Rozdělili jsme se tedy na tři týmy: Jedničky – měly křiklavě zelené rozlišováky, Dvojky – oranžové rozlišováky a Trojky – růžové (hrdě se nazývali Prasátka). Naši náčelníci (profesor J. Růžička, K. Grabcová a J. Vašková) si nás střídali po dnech a vždy hodnotili, jak moc špatně jezdíme (občas nás přesunuli z pluku do pluku). Lyžovalo se každé dopoledne a odpoledne, dopoledne to bývalo většinou lepší, protože sníh nebyl ještě tak rozbředlý a rozježděný, jako tomu bylo pak. Vždy po odpoledním lyžování bylo dovoleno smýt ze sebe denní špínu a opláchnout si vlasy (pokud jste nějaké měli, ale myslím, že vlasy tam měli všichni).
Co se týkalo jídla, naše drtivá většina se shodla na tom, že není fér, aby učitelé dostávali lepší šunku než my, ale život ani snídaně fér nejsou. Druhá věc, na které se naše drtivá většina shodla, bylo, že nejlepší byl salát. Takový salát v Česku nenajdete, jedla jsem ho prostě proto, že mi moc chutnal, ne proto, že by mi ho dal někdo na talíř, jak ho jím normálně. Další vybraná lahůdka byly ranní rozpečené houstičky a potom fantastický vanilkový pudink s kousky ovoce, který sice vypadal jako zálivka na výše zmíněný salát, ale nebyl jí.
Z večerních aktivit se nejvíce ujala Mexická svatba (která obsahuje to, že buď kluka políbíte, nebo mu vrazíte facku, či v opačném případě buď políbíte dívku, nebo jí plácnete po zadku - sami si vyberte...

Sportovní kurz 2014

11. 5. 2014 - 16. 5. 2014 4.A 4.B Růžička, Cymbál, Grabcová, Matějka, Vlachá

Sportovní kurz kvart se odehrával, jako každý rok, v Dobronicích u Bechyně. Bydleli jsme ve dvoulůžkových a trojlůžkových chatičkách v krásném areálu u lesa. Letos nám počasí moc nepřálo, to ovšem vůbec nebylo překážkou pro rozmanitost sportovních aktivit, kterými byl kurz naplněn. Déšť a zima sice zapříčinily zrušení celodenního výletu na lodích a turistického výletu, tento program byl ovšem nahrazen jinými zábavnými aktivitami. Hned první den po příjezdu byl mezi třídami turnaj ve volejbale. Zbytek týdne vyplňovaly další turnaje(například v softballu, fotbalu, ringu, frisbee a ve spoustě dalších), hraní různých míčových a sportovních her, základy kanoistiky a kajakování, přednáška o první pomoci a lezení po lanových překážkách-tato aktivita získala u většiny, co se týče zábavnosti, nejlepší hodnocení. Také jsme běhali orientační běhy, denní a noční. Menší úspěch měl určitě denní běh, který se běhal po dvojicích, a stal se pro několik dvojic spíš jedním velkým blouděním po lese. Noční běh byl, překvapivě, úspěšnější. Všichni dorazili živí a nestalo se, na rozdíl od denního, že by nějaká skupinka nenašla nějakou kontrolu. Poslední den se ještě běžel závod „Survival“, ve kterém se testovaly znalosti a dovednosti, které nám kurz přinesl. Jinak kurz určitě splnil svůj účel, což bylo zdokonalení sportovních a pohybových dovedností, a myslím, že z kurzu byl každý nadšen a moc se mu líbil.
Anna Smíšková 4.A

Lyžařský výcvik 2.A - postřehy studentů

8. 4. 2014 2.A Miloslav Cymbál, Zdeněk Kříž, Tereza Vlachá

Jako každá sekunda každý rok, jsme se i my vydali na lyžařský kurz do Postalmu. Postalm leží v Rakousku, zhruba čtyřicet pět kilometrů před Salzburgem. Všichni jsme se na tento kurz moc těšili, a když konečně nastal den odjezdu do Postalmu, no co dodat, byli jsme šťastní.
Bylo čtvrt na sedm ráno a všichni jsme se pomalu shromažďovali před školou u autobusu. Naložili jsme tašky a lyže, odevzdali potřebné doklady, rozloučili se s rodiči a nasedli do autobusu. Když autobus nastartoval, ještě jsme rodičům naposledy zamávali, a poté už jen následovalo sedm hodin cesty, což znamená sedm hodin povyku a smání se.
Po příjezdu jsme hned pádili na sjezdovku, kde jsme se nejdříve rozjezdili a poté byli rozřazeni do skupin podle kvalit naší jízdy. Hned jak jsme se rozřadili, začal odpolední lyžařský výcvik, který trval zhruba hodinu. Měli jsme radost z našeho prvního lyžování a po konci výcviku jsme všichni společně šlapali v přeskáčích zpět do chaty, kde jsme si vybalili, navečeřeli se, vyslechli si přednášku o bezpečnosti na sjezdovce, užili si chvíle volna, umyli se a šli spát.
Další den ráno, když už jsme se všichni nasnídali, jsme se opět vydali na sjezdovku v jednotlivých týmech. Každý tým dostal svou barvu rozlišováků, takže jsme na sjezdovce krásně zářili. Počasí nám ten den přálo. Svítilo sluníčko, byla čerstvě urolbovaná sjezdovka a bylo tam málo lidí. Zpět do chaty po výcviku jsme jeli lesem sáňkařskou stezkou. Oběd byl dobrý a po odpoledním klidu jsme znovu šli lyžovat na svah.
Takto vlastně ubíhal každý den našeho kurzu. Jeden večer si připravili program dívky. Nejdříve se tančila zumba, což v chlapeckém podání vypadalo velmi komicky. Poté se hrály různé hry, u kterých jsme se všichni moc nasmáli. Kluci svůj program ale nevymysleli. Tak tedy první hru vymysleli profesoři. Druhou hru už si ale domysleli kluci a to byl turnaj ve foukané. Zbyl nám ale ještě nějaký čas a hráli jsme podlézací hru, kterou vyhrál náš nejmenší spolužák.
Poslední den, i když nám počasí moc nepřálo, se třetí družstvo vydalo na nejdelší sjezdovku v areálu. Poslední jízdu si všichni moc užili. Po obědě jsme naložili věci do autobusu a okolo druhé hodiny odpoledne jsme vyjeli směr Praha. Před osmou večer jsme už stáli před školou a čekali na své rodiče. Všem nám bylo moc líto, že už jsme Postalm museli opustit, ale na tento kurz budeme vzpomínat ještě hodně dlouho.
B.R. 2A

Chladné páteční ráno. Pro mnoho lidí to stále znamená čas stráven�%B

Bideford 2014

30. 3. 2014 - 10. 4. 2014 studenti sext a kvint H. Louženská, J. Matějka, J. Lány

Bideford, Velká Británie 30.3.-10.4.2014
V neděli ve večerních hodinách jsme vyrazili na dlouho očekávaný jazykově-poznávací výlet do Anglie. V autobuse si všichni povídali o tom, co nás asi čeká. Po noci strávené jízdou jsme se zastavili v belgickém městečku Gent, které si každý prošel, jak chtěl. Další noc nás čekala ve francouzském hostelu poblíž pobřeží, odkud nás další den přepravil trajekt do Anglie. Po kratší zastávce v Canterbury, městečku proslulém nádhernou katedrálou, a Cheddaru, městě sýra, jsme konečně dorazili do Bidefordu, kde nás přivítaly hostitelské rodiny. Snad můžu mluvit za všechny, když řeknu, že všechny vypadaly velmi mile. Den poté nás čekaly první hodiny výuky angličtiny, kde jsme se seznámili se sympatickými vyučujícími. Hodiny anglického jazyka byly velmi pestré, každý z učitelů se zaměřoval na něco jiného – na poznání Anglie a její kultury, na samotný Bideford nebo třeba na konverzaci. Po třech hodinách výuky denně vždy následoval malý výlet za krásami Devonu. Byly to ať už pláže ve Woolacombe, úchvatné útesy v Bude či návštěva místní sklárny. Výlety byly rozmanité, každý si musel alespoň jeden velmi užít.
Po týdnu stráveném v Anglii jsme se vydali na cestu zpět do Čech, kterou nám zpestřila zastávka v Oxfordu, městě známém pro svou univerzitu, ale i pro mnoho dalšího. Po necelých dvou dnech strávených v autobusu byli snad všichni rádi, že mohou vystoupit, ale vzpomínky na pobyt nám zůstaly.

Linda Machová, 6.B

LVVZ Postalm kvinty

28. 2. 2014 Kvinty prof.Vašková, Vlachá, Cymbál, Matějka

Lyžák kvinty 2014, Postalm, Alpenrose
Tak jako každý rok, se i letos po Novém roce vydala banda kvintánů brázdit zasněžené svahy. Své umění jsme ale neukazovali v Peci, jako všechny ročníky před námi, ale kvůli jistotě sněhu jsme se vydali až do dalekého Rakouska, konkrétně do vesničky Postalm, chalupy Alpenrose. Jenže není jistota jako jistota, a tak ani tady nebyl skoro žádný sníh. Ze několika sjezdovek jsme se tedy celý týden placatili na třech, a jelikož Rakušané se o své sjezdovky pečlivě starají, ráno na svahu jsem si říkala, že tak skvěle urolbovanou hlínu jsem opravdu ještě neviděla. Nicméně ani takový nedostatek sněhu nás neodradil od toho, abychom alespoň dvakrát nevytáhli běžky. Po vyčerpávající přednášce o mazání lyží, jsme každý pečlivě nanášeli vosky na skluznice a konečně mohli vyrazit ,rozděleni do dvou výkonnostních skupin, přičemž ta jen o trochu pomalejší celou cestu sledovala stopu té výkonnostně lepší. Ve čtvrtek večer jsme se mohli radovat, když konečně po několika dnech sice krásného azura, ale vysokých teplot, začalo sněžit. Radost nám ale dlouho nevydržela. Hned ráno jsme totiž zjistili, že sníh se šíleně lepí, je těžký a vůbec se na něm nedá jezdit. Co jiného nám zbývalo, než sundat lyže, chvíli stavět sněhuláky, koulovat se, a pak se, dostatečně vyčerpaní, jít ohřát do krásné dřevěné hospůdky pod sjezdovkou. Odpoledne bylo tento den v duchu běžkování, a tak jsme po obědě zase namazali a vydali se poznávat dosud neprobádané okolí. Cesty, které byly ještě včera bez sněhu, sice byly krásně bílé, ale naprosto neupravené. A tak těch pár jedinců na skateových běžkách mohlo jen s láskou vzpomínat na ty staré dobré časy včerejšků.
Závěrem bych ještě chtěla dodat, že jsme se zde i něco naučili. Například nahoře na sjezdovce negovat výroky, anebo že i v Rakousku můžeme své učebnice němčiny hodit za hlavu a se slovenským personálem penzionu a obsluhou hospůdky si krásně povídat česko-slovensky. 
Byl to opravdu skvělý týden, který jsme si, doufám, všichni, i přes nedostatek sněhu užili, a chtěla bych tímto poděkovat našemu výbornému pedagogickému dozoru, a sice: paní prof. Vaškové, paní prof. Vlaché a pánům profesorům Matějkovi a Cymbálovi.

K. – Alexandra Fraňková, 5.C


Lyžák z pohledu mé pravé lyže

Cesta byla příjemná, děti si s sebou vezly tolik věcí, že to se mnou v zavazadlovém prostoru ani trochu neházelo a navíc jsem měla kolem sebe spoustu kamarádek, se kterými jsme se celou dobu předháněly v tom, abychom se zalíbily nějakým klukům, totiž snowboardům, jichž jelo jen pět.

Když autobus dorazil na místo, do hotelu Alpenrose, ještě se mé oči ani nerozkoukaly v nové lyžárně a už jsem se proháněla po svahu. Hned při první jízdě jsme se s levou lyží pohádaly. Ona chtěla jezdit a také jezdila dlouhé oblouky, přestože ví, že já dávám přednost kratším. Usmířily jsme se až následujícího dne, v zájmu celku vznikl kompromis- oblouky střední a spravedlivě jsme střídaly i oblouky dlouhé a krátké.

Pouze dvakrát jsem musela být na sjezdovce dopoledne i odpoledne a to jen s dvouhodinovou přestávkou na vydechnutí, to když děti obědvaly (a podle toho, jak mlaskaly ještě, když se kolem lyžárny vracely do svých pokojů, jim vařili moc dobře). Po tomto celodenním lyžování na mě vždy večer padla únava. To děti byly jiné, plné energie v poledne i o půlnoci.

Když se mi lyžovat nechtělo, musela jít běžka. Je tak statečná, já jezdím jen z kopce, ale kolik toho ona vystoupala, nechci ani pomyslet. Ona mi ale říkala, že se jí za to nekonečné stoupání dostalo odměny v podobě krásných rozhledů. Spatřila prý svět jako z ptačí perspektivy, a dokonce se chlubila, že létala s orlosupím hejnem. Všechny běžky tam ale nebyly, ty méně zkušené létaly v menších výškách s hejnem poštolčím.

Jednou, bylo to čtvrtý den našeho pobytu v Postalmu, jsem se s levou lyží ohromně bavila, udělalo nám proto radost, že jsme odpoledne nikam nemusely. Běžky však také nevytáhly paty z domu. Až později jsem se na vleku dozvěděla, kde děti strávily odpoledne. Učily se střílet z luku a ze vzduchovky jako biatlonisté, není to prý tak těžké, jak se zdá, je to ještě těžší, ale zábavné.

Následujícího dne napadl vytoužený sníh, byl to takový obklad na mé šrámy a modřiny utržené o kamení, jež teď leží pod sněhem. Na ty šrámy jistě brzy zapomenu, čas je zahojí, ale tento lyžák bude v mé paměti stále živou vzpomínkou.

Z. Skácelová, 5.C

1  2  3  4  5  6  ...  12