Účast členů EK na workshopu studentského summitu

13. 11. 2010 Členové EK Novák Jan

Po absolvování přijímacího řízení bylo nakonec rozhodnuto, že se členové EK zúčastní prestižního Studentského summitu a konkrétně Modelu OSN, kde budou zastupovat delegaci Irska. Tento summit si klade za cíl vzdělávat středoškolské studenty v oblasti mezinárodních vztahů a snaží se o rozvoj argumentačních a vyjednávacích schopností. V sobotu 6.11. se uskutečnil úvodní workshop, kterého se zúčastnili i členové EK. Během workshopu vystoupilo několik vzácných hostů včetně bývalého eurokomisaře Vladimíra Špidly a přední české politoložky Vladimíry Dvořákové. V rámci projektu se budou konat ještě další čtyři workshopy a závěrečný čtyřdenní summit, kde si delegáti za jednotlivé státy vyzkouší, jaké je to být v kůži opravdového diplomata. Účast v tomto projektu je obrovským úspěchem, který dokazuje, že členství v EK skutečně má smysl!
Zprávu sepsal: Jan Fiala

Úspěchy hned na začátku školního roku

26. 10. 2010 Členové EK Novák Jan

Poté, co se začaly pomalu rozbíhat aktivity Evropského klubu, zaznamenali naši studenti první úspěch. Bez obav můžeme být hrdí na to, že skupinka studentů pravidelně navštěvujících setkání Evropského klubu byla vybrána jako reprezentant Irska ve studentském modelu OSN, který jim otevře nejen široké možnosti, jak uplatnit své komunikační dovednosti, ale také jim umožní seznámit se s diplomatickou prací a poskytne jim příležitost poznat různé osobnosti společenského života a v neposlední řadě také studenty dalších škol. Doufám, že k úspěchu přistoupí všichni s náležitou pokorou a pracovistostí!
Za Evropský klub Jan Novák.

Adaptační kurz prim 2010 - Dobronice

11. 9. 2010 - 18. 9. 2010 1.A, 1.B E. Kiršbaumová, učitelé

Povídání o adapťáku

Na adapťák jsem se těšila, protože všichni, kteří ho absolvovali přede mnou, si ho moc pochvalovali. Dobré na něm bylo především to, že jsem získala nové kamarády a poznala všechny spolužáky ze třídy.
O zábavu a náplň celého kurzu se starali členové profesorského sboru. Na první místo stavím zážitky ze zápasů v přehazované a florbalu. Už druhý den jsem ztratila hlas, to kvůli soustavnému fandění. Za zmínku rozhodně stojí hry Robin Hood, Boyard a bláznivé úkoly v Bechyni. Nasmáli jsme se hlavně při hledání programu místního kina a také zjišťování počtu schodů v kostelní věži.
Protože jsem labužník, musím pochválit stravu během kurzu. Areál v Dobronicích byl velmi luxusní.
Na závěrečný večer jsem se moc těšila, protože jsme tvrdě „makali“, abychom vytvořili zábavný program, a zajímalo mě, co připraví 1. A. Tu jsme nakonec porazili, ale celkově jsme prohráli o 5 bodů.
Jako moje závěrečné hodnocení kurzu použiju větu, kterou pronesla moje mamka: „Muselo se ti tam hodně líbit, protože od půlky týdne jsi psala už jen DOBROU“.

Anna Benešová

Letní esteticko-výchovný kurz 2010

15. 8. 2010 - 21. 8. 2010 výběr studentů prof. Nevečeřalová, prof. Friml, prof. Matoušková, prof. Žárská

Na sklonku léta jsme se se skupinkou 21 studentů vydali do malebného prostředí obce Zlenice, abychom tu strávili týden plný tvořivé činnosti.
Ubytovali jsme se v příjemném penzionu Sázavka a již se věnovali programu kurzu.
Studenti celý týden pracovali s texty her Williama Shakespeara - Kupec benátský, Večer tříkrálový, Romeo a Julie a Veselé paničky windsorské. Studenti vymýšleli scénky, šili si vlastnoručně kostýmy a vyráběli kulisy. Také hodně zpívali a naučili se základní kroky několika renesančních tanců.
Úkol to byl nelehký, ale studenti se jej zhostili statečně a jejich celotýdenní úsilí vyvrcholilo představením na tradiční akci Setkání v zahradě, kde sklidilo velký úspěch.

Sportovní kurz kvarty Dobronice 2010

10. 6. 2010 4A,B M.Zikl,J.Matějka,M.Cymbál,J.Friml,J.Kumžáková, J.Vašková

SPORTOVNÍ KURZ KVART V DOBRONICÍCH 16.-22.5. 2010
Letošní sportovní kurz v Dobronicích pro nás kvarty byl něco jako návrat do minulosti. Byli jsme na stejném místě jako před čtyřmi lety, opět jsme se seznamovali s novými spolužáky, byli s námi téměř stejní učitelé. Jen málokdo si odpustil „Pamatuješ, jak sme tu v primě…“ a často to byly vzpomínky docela vtipné, nebo nechutné, vážně kuriózní… Ale můžu myslím říct, že to, co jsme zažili letos, bylo ještě lepší.
Hned první den jsme poznali krásu a hlavně chlad řeky Lužnice při plavecké zkoušce, ale nás to přeci nerozhodí! Rychlý útěk do teplé sprchy a čtyři vrstvy oblečení vše spraví. Ostatně na ty mikiny a bundy jsme si museli zvykat, protože celý týden byla zima a mokro. V duchu jsem se omlouvala rodičům, že sem se jim vysmála, když mi s sebou nabízeli zimní rukavice a šálu.
Ti z nás, kdo se odvážili v neděli do řeky, byli druhý den připraveni na trénink na lodích. Vlezli jsme do kajaků a kanoí, nic nebyla platná slova „Jeď rovně!“ většina z nás skončila potopená ve vodě, ale podařilo se nám všechny zachránit. A když vám někdo odveze z kajaku vaše pádlo? Nic se neděje! dopádlujte k molu rukama.
Všechno mokré oblečení pryč a jde se do lesa! S mapou, na které byl nakreslený veselý zajíc, jsme vyrazili hledat významné stromy a hustníky, tyto znalosti jsme měli později využít při orientačním běhu. Někdo vás strčil do strouhy plné vody? V pořádku - přezout, převléct a čeká nás další program.
Během pondělka jsme se mimo potápění a orientace v hustnících naučili ještě šplhat v lanovém centru a každý z nás si odbil svou pětiminutovou resuscitaci plastového panáka. Po večeři bylo volné sportování, jako každý další den, a tak jsme šli na hřiště ztrácet tenisové míčky a kopat fotbalové balony do řeky.
Úterý byl první den boje! Dopoledne jsme utíkali do lesa hledat stanoviště s lampiónky a po obědě a návštěvě místního bufíku se hrál turnaj mezi třídami ve florbale. Napětí bylo obrovské, zápasy se neobešly bez zranění, třídní učitelé hlasitě podporovali své děti „Když vyhrajete, zruší se celoroční testy…“ a 4.A vyhrála! Známky z celoročních testů sice stále platí, ale alespoň jsme si hezky zahráli. A když sportovní kurz, tak důsledně – přímý přenos Kanada-Česko 2:3.
Úterní dopoledne jakoby předznamenalo události středeční – turnaj dívek ve volejbale, 4.A vs. 4.B nerozhodně, ale chlapci z áčka suverén

Celibát a současnost

17. 5. 2010 Členové Evropského klubu Novák Jan

Výsledek diskuse členů Evropského klubu k problému celibátu:

Celibát a současnost – jde to k sobě ?
Celibát (z latinského přídavného jména caelebs = neženatý, svobodný) je závazek žít bez manželství, případně též bez pohlavních styků. Celibát je tradičně spjat s mužským i ženským mnišstvím (v různých světových náboženstvích, nejen v křesťanství) a některými řeholemi. Zajímavé je, že de facto celibát platil kromě funkce v církvi i v různých společenských funkcích. Příkladem může být zákaz manželství pro učitelky, který u nás platil až do začátku 20. století. Důvodem byl fakt, že tehdy bylo manželství chápáno jako sociální zabezpečení ženy a zároveň měla žena za povinnost starat se o rodinu, což se neslučovalo s prací učitelky. V postoji k celibátu se odlišují i jednotlivé církve. Zatímco římskokatolická církev vyžaduje celibát u všech (včetně kněží - až od 12.st.), naopak protestantské církve povolují kněžím manželství, ovšem vyšší funkce, jako např. biskup, jsou spjaty s celibátem. Ortodoxní církev má také odlišný postoj. Umožňuje sice kněžím oženit se, ale pouze do té doby, než jsou vysvěceni. Ve většině ostatních náboženství se také objevuje nějaká forma celibátu.
V současnosti se v souvislosti s církví a také s celibátem vyvstávají určité otázky. Spekuluje se například o tom, zda má celibát přímou souvislost s deviantním chováním některých mnichů a kněží a s nedávnými církevními skandály. Samozřejmě nelze soudit celou církev za chování jen malé skupiny, ale na druhou stranu to zas není tak malá skupina církevních hodnostářů, kteří mají něco společného se zneužíváním dětí. Pravděpodobně tu tedy přece jen nějaká souvislost je. Otázkou ovšem je: Jaká? Vytváří snad celibát a sexuální odříkání v lidech deviantní chování nebo snad lidé tohoto typu službu v církvi přímo vyhledávají anebo je to opravdu náhoda?
V souvislosti s tím se nabízí další otázka: Jaký je skutečný význam celibátu? Tradičním důvodem je maximální oddanost bohu a službě lidem, ale jsou tu i jiné možné důvody, které jsou mnohem pragmatičtější a které minimálně přispěly k zavedení celibátu i u obyčejných kněží. Jedním z nich je obava o církevní majetek. Církev byla vždy velmi bohatá a v případě, že by se kněz oženil a měl potomky, byl pravděpodobně z důvodu zajištění svých potomků nucen rozdělit majetek náležející k jeho farnosti. Ve skutečnosti to vedlo k tomu, že mnozí kněží měli své vlastní kurtizány a vedli poměrně nemravný život. Dalším možným vedlejším důvodem mohla být snaha jasně se vymezit od východní církve. V souvislosti s tím je zajímavé zamyslet se nad tím, zda by celibát mohl být zaveden pro vysoké společenské a politické funkce. Jednoznačné je, že někteří politici by celibát zřejmě nevydrželi. Na druhou stranu je však dobré si v této souvislosti uvědomit, že veřejná funkce, která s sebou nese určité poslání, může být také chápána jako řehole - neslučuje se s rodinným životem. Samozřejmě je to velice sporné, protože například v protestantských církvích a v řeckokatolické církvi má rodina, a zejména manželka duchovního, velký význam nejen pro samotného kněze, ale i částečně pro fungování farnosti.
Má tedy v dnešní době celibát nějaký význam anebo jde pouze o přežitek zkostnatělé církve? V současnosti i někteří katolíci otevřeně hovoří o zrušení celibátu. Mají pádné argumenty: celibát odrazuje mladé kandidáty na kněze, celibát má spojitost s deviantním chováním, jde o přežitek poškozující samotnou církev. Na druhou stranu je však nutné chápat, že církev se chce držet tradic a má a vždy měla svůj konzervativní postoj a že něco, co fungovalo přes tisíc let je těžké změnit. Je opravdu těžké odhadnout, zda celibát přetrvá nebo bude v budoucnosti zrušen nebo bude pouze dobrovolný.

Jako zpravodaj zpracoval: Jan Fiala
Přítomní členové: Ondřej Žalmánek, Jan Novák, Iveta Frydrychová, Jan Fiala

Exkurze Evropského klubu v budově Českého rozhlasu 14. 5. 2010

17. 5. 2010 Členové Evropského klubu Novák Jan

Páteční odpoledne patřilo opět Evropskému klubu. Tentokrát jsme se i přes nepřízeň počasí vydali do studiového komplexu Českého rozhlasu na pražských Vinohradech. Jeho brány nám otevřel dlouholetý redaktor tamější redakce. Na vlastní oči jsme viděli, jak se prvorepubliková konstruktivistická architektura hlavní budovy ČRo potkává s moderní dostavbou a moderní vysílací technikou. Mohli jsme posoudit prvorepublikový design a zároveň vidět na vlastní oči, jaká moderní architektonická řešení vyžaduje budova umístěná nad hlučnou drahou metra a železnice. To pro milovníky architektury a designu.
Ti, kteří se zajímají o moderní záznamovou a hudební techniku, se seznámili s přenosovým vozem, studiovým vybavením a viděli na vlastní oči střih zvukového záznamu. Někteří si dokonce vyzkoušeli roli rozhlasových zprávařů přímo ve studiu. Zatímco jsme se seznamovali s fungováním pracoviště režie, živé rozhlasové vysílání bylo v plném proudu.
Evropský klub má ve svých řadách také milovníky historie. Ti už vůbec nepřišli zkrátka. Po prohlídce historických přijímačů zvuku se mohli seznámit s rolí rozhlasu na významných křižovatkách naší moderní historie. Informace, dojmy a zkušenosti nejsou zdaleka jediným, co si z naší exkurze odnášíme. Z řeči našeho průvodce jsme totiž pochytili několik výrazů rozhlasového slangu. Od této chvíle už nebudeme nesměle zírat, když někdo vysloví výrazy jako „kašlátko“, „oprc“ či „ficka“.

Zprávu sepsal: Jan Novák

Přednáška v Informačním centru OSN

23. 4. 2010 Členové Evropského klubu Novák Jan

Přednáška v Informačním centru OSN
Dne 16. 4. jsme opět opustili školní zdi a v hojném počtu se sešli, abychom navštívili přednášku v informačním centru OSN. Jeho vedoucí nás přijal v přednáškovém sále, kde nám přednesl nejen fakta a údaje o tzv. „peacekeepingu“, ale také nám jako aktivní účastník mírových misí zprostředkoval vlastní zážitky. V kanadském dokumentu Peacekeepers jsme poznali, že vyslání vojenské mírové mise představuje až poslední možnost v tzv. „udržování míru“, kterou předchází náročná diplomatická práce několika desítek lidí pracujících pro jednotlivé státy Rady bezpečnosti. Záběry z Konžské provincie Itury ukázaly, kolika nebezpečným situacím jsou vojenští pozorovatelé i samotní vojáci vystaveni přímo v terénu.
Spíše než hotové odpovědi nás po přednášce a filmu napadaly otázky o roli OSN v současném světě, situaci v různých částech světa a české účasti v mezinárodních organizacích. Všichni z nás nepochybně pravidelně pročítáme zahraniční rubriku českých deníků i zahraniční tisk, kde se po naší návštěvě v informačním centru budeme bezpečně orientovat.

Jako zpravodaj zapsal: Jan Novák

Související odkazy:
http://www.osn.cz/
http://www.ipexview.com/solution/videos/National_Film_Board_of_Canada/The_Peacekeepers/84/
http://www.onf-nfb.gc.ca/eng/collection/film/?id=51559

Lyžařský kurz 2.B - Postalm 2010

10. 2. 2010 - 14. 2. 2010 2.B Zdeněk Kříž, Jana Pištěková, Jiří Matějka

LYŽAŘSKÝ KURZ 2.B V POSTALMU – 10.-14.2.2010
Velice se nám líbí, že máme možnosti jezdit na různé kurzy do zahraničí. Je pro nás důležité zažívat zážitky společně jako kolektiv celé třídy.
Na cestu jsme se vydali autobusem hned poránu, abychom stihli lyžovat a užít si zábavu ještě téhož dne.
První den nás naši profesoři (Kříž, Matějka, Pištěková) rozdělili do tří výkonnostních skupin a vysvětlili nám, že se v průběhu kurzu budou střídat při vedení skupin. Někteří žáci byli v průběhu kurzu přeřazeni do horší či lepší skupiny. Večer následovalo uvedení do programu kurzu. Každý večer jsme měli přednášku o výzbroji a výstroji, oblečení do hor a o lyžích.
Každý den jsme absolvovali dva výcviky. Jeden dopoledne, pak následoval oběd a pak odpolední výcvik. Nevím proč, ale někteří zástupci z naší i vedlejší třídy si trošku stěžovali na jídlo, ale mně to velice chutnalo a naštěstí jsme si mohli přidávat. Dokonce jsme měli i pizzu. Večerku jsme měli v deset. Stačilo nám jednou a už jsme věděli, že nikdy, nikdy, nikdy neporušíme pravidlo večerky. To byl snad náš jediný prohřešek, co jsme udělali až na pár drobností, když jsme se odpojili omylem od skupiny moc dopředu, protože jsme konverzovali společně o večerním programu, který jsme měli za úkol připravit. I s malými prohřešky, za které jsme samozřejmě pykali mytím stolů v jídelně, se nám v Postalmu velice líbilo a děkujeme profesorce a profesorům, že nám výlet umožnili a že se o nás pilně starali.
Klára Lukášová, Johanka Pertoldová a Katka Stachová, 2.B

Evropský klub: Mají mít zvířata nějaká práva?

8. 2. 2010 Členové EK a další hosté Novák Jan

Mají mít zvířata práva?

V Ottově encyklopedickém slovníku pod pojmem „zvířena“ najdeme čtyři kategorie. První kategorie je mikrofauna, to jsou mikroskopičtí živočichové, jako například prvoci, vířníci, želvušky, půdní hlísti apod.; druhou kategorií je mezofauna, to jsou hlavně členovci menší než 1 mm; třetí kategorií je makrofauna, mezi makrofaunu řadíme větší členovce, červy a měkkýše; poslední kategorie megafauna, do níž patří obratlovci, vyvolává v ochráncích přírody vášně a právě tato skupina živočichů by měla být privilegovaná a mít práva.
Utrpení zvířat je z velké míry zapříčiněno nezájmem lidí k jejich osudu. Tento názor má dva hlavní kořeny: první spočívá v učení křesťanství, které udílí nesmrtelnost, svrchovanost a zcela jedinečné postavení pouze člověku; jemu je dáno panování nad všemi živými tvory i celou přírodou a jemu jedinému je přiřčena nesmrtelná duše. Zvířata zbavená duše jsou člověku zcela podřízena a odkázána pouze na jeho dobrou vůli; přikázání „nezabiješ“ se na ně nevztahuje. Kořeny druhého způsobu nazírání lze najít v karteziánské doktríně, založené na učení filozofa Descarta a jeho následovníků, podle které zvířata nejsou obdařena vědomím a schopností vnímat bolest. Mimolidská stvoření, ponížena na pouhé animované stroje, tak byla zbavena nejenom nároku na posmrtný život, ale na cokoliv, co by bylo možno nazvat životem; dle zastánců této doktríny zvířata v pravém slova smyslu jako by nežila vůbec.
"Otázka nezní: Jsou schopna myslet? ani: Umějí mluvit?, ale: Mohou trpět?" Zvířata v Česku jsou chráněna na základě zákona na ochranu zvířat proti týrání (novelizován zákonem č. 162/1993 Sb.), který byl vydán v roce 1992 na popud mezinárodních předpisů Rady Evropy a Evropského společenství. Tento zákon zakazuje jakoukoliv formu týrání divoce žijících i chovaných zvířat a současně i formu propagace jejich týrání pro všechny fyzické i právnické osoby na území státu. Ve smyslu zákona se zvířetem rozumí jakýkoliv obratlovec vyjma člověka, nikoliv však plody nebo embrya těchto zvířat. Zákon ukládá všem osobám chránit zvířata před týráním. Ochranu zvířat zákon nařizuje provádět ministerstvu zemědělství České republiky a dalším příslušným orgánům, jako je například Státní veterinární správa České republiky či místní úřady obcí. Tyto orgány provádějí kontroly při chování zvířat, přepravě, na jatkách či při laboratorním využívání zvířat. Koordinaci mezi jednotlivými orgány zajišťuje Ústřední komise na ochranu zvířat.
Utrpení zvířete dle zmiňovaného zákona je jakýkoliv stav způsobený podnětem nebo zákrokem, kterého se nemůže zvíře samo zbavit a který zvířeti způsobuje bolest, zranění, zdravotní poruchu anebo smrt (jedná se o zákroky způsobující nepřiměřenou bolest prováděného zákroku, u smrti zvířete se rozlišuje usmrcení a utracení, které se provádí pokud možno bezbolestně). Naproti tomu například použití biče není obecně považováno za týrání zvířete, pokud při jeho použití nedojde ke vzniku modřin či poranění kůže zvířete. Za týrání je naproti tomu považováno využívání zvířat jako lákadla či zkoušet zvíře na jiném zvířeti, štvát zvířata proti sobě (vyjma potřeb při lovu) atd. Na území Česka jsou tak zakázány i zvířecí zápasy, které jsou v některých jiných zemích běžné (např. kohoutí zápasy).
V Česku jsou zvířata částečně chráněna i v rámci dalších zákonů, kdy usmrcení zvířete může být např. považováno za poškození cizí věci. V případě zjištění porušování práv zvířat je kontrolní orgán schopen zahájit správní řízení, které může vést k udělení pokuty, odebrání zvířat či k podání podnětu k trestnímu stíhání zodpovědné osoby. Při správním řízení může být pachateli uložena pokuta ve výši 50 000 Kč nebo při opakovaném provinění 200 000 Kč. Od roku 1992 do roku 2004 bylo v Česku za týrání zvířat odsouzeno celkem 221 osob. V roce 2007 bylo za týrání zvířat odsouzeno 17 lidí, což je čtyřikrát více než v roce 2006.

My, členové Evropského klubu, jsme se dne 5. 2. 2010 usnesli na následujícím:

Členové Evropského klubu v diskusi objevili, že položená otázka je velice složitá, a proto jednoznačná odpověď vyžaduje zodpovězení dalších otázek. Pokud chceme vyřešit otázku, jestli mají mít zvířata práva, je nutné zabývat se těmito problémy:
• Kde končí a kde začíná utrpení zvířat?
• Do jaké míry je člověk oprávněn zasahovat do přirozeného prostředí zvířat?
• Jaká je hranice mezi rozmary člověka a jeho potřebami vzhledem k týrání a „využívání“ zvířat?
• Co je vlastně člověk? Lze člověka považovat za součást zvířecí říše? Jaké vlastnosti jsou považovány za specificky lidské?
• Je zvíře svobodná bytost? Práva patří vždy ke svobodné bytosti stejně jako povinnosti.
• Nejsou zvířata na stejné „úrovni“ jako lidská mláďata, co se týče vnímání světa?
• Jak moc je člověk nadřazený zvířatům? Je vůbec nadřazený?
• Nejsou práva zvířat spíše povinnostmi lidí? Nakolik znamenají omezení člověka?

Jak zpravodaj zpracoval: Ondřej Žalmánek
Přítomní členové: Iveta Frydrychová, Jan Fiala, Lucie Daňková, Jan Novák

1  ...  18  19  20  21  22  ...  25