Adaptační kurz prim 2009 - Dobronice

5. 9. 2009 - 12. 9. 2009 primy E. Kiršbaumová, učitelé

Adaptační kurz 2009
Na adapťák jsme se těšili a udělali jsme dobře. V sobotu 5. 9. Jsme se sešli před naší školou. Když jsme tam s mamkou dorazily, právě se snažily všechny tři autobusy zaparkovat na parkovišti před naší školou. Zdálo se, že se tam všechny nevejdou, ale nakonec se to přece jen povedlo. Potom jsme mohli nastoupit, zamávat rodině z okénka a vyjet směrem na Dobronice.
Cesta trvala asi hodinu a tři čtvrtě, tedy byla poměrně dlouhá, myslím, že jsme jeli bez přestávky. Poté, co jsme dorazili na místo, rozdělili jsme si chatky a šli na oběd a po obědě si prohlédli celý areál VŠE. Odpoledne jsme hráli T-ball a florbal. Po večeři jsme měli až do večerky volno. Řádili jsme s naším dlouhovlasým Oskarem a nakonec se šli vyspršit. Sprchy měly dvě nevýhody: byli v nich velcí pavouci a měly okno, do kterého se mohli kluci koukat.
Druhý den ráno vyrazila 1. A do Bechyně a my jsme lezli s panem profesorem Cymbálem a Frimlem po houpajících se kládách, protože v areálu bylo i lanové centrum. Následovala procházka, během níž jsme si zakreslovali cestu a z našich zápisků jsme po příchodu kreslili ve dvojicích mapu.
V pondělí ráno vyrazila do města naše třída. V Bechyni nás již čekal pan kastelán, který nás seznámil s pravidly hry. Rozdělili jsme se do tří skupin, pojmenovali se a v těchto skupinách plnili různé zapeklité úkoly a odpovídali na různé všetečné otázky. Mně se například líbil úkol zjistit velikost boty a čepice velitele místní policie, ale úkol zjistit, jaké je starostovo oblíbené jídlo, byl také dobrý.
Na oběd jsme byli již zase zpátky a po o vyrazila 1. A na Dobronický hrad. My zatím sportovali, hráli turnaj ve vybíjené, florbalu, T-ballu a přehazované proti 1. B. Já jsem se účastnila vybíjené, kterou jsme bohužel nevyhráli, ale vyhráli jsme T-ball, florbal i přehazku.
Další den jsme měli dopoledne výtvarku s naší paní profesorkou třídní. Vyráběli jsme erby, které budeme potřebovat na Dobronickém hradě. Mohli jsme si vybrat, jestli svůj erb vyřežeme ze dřeva nebo ho nakreslíme na sklo. Já si svůj erb malovala na sklo. Hned potom jsme vytvářeli, šili, rozlišováky. Naše byly zelené.
Po obědě jsme vyrazili na hrad. Kvůli tomu, že nás obléhali cizí vojáci, nemohli jsme jít nejkratší cestou, ale pan ředitel s naší paní profesorkou nás převezli přes řeku a my jsme šli lesem po druhé straně našeho tábora. Cestou jsme si museli najít potravu (pytel buřtů a chleba) a plnit úkoly. Když jsme konečně došli na hrad, bylo třeba ho ubránit proti cizím vojskům. Vrhali jsme sekeru na terč, stříleli z kuše, házeli na kuželky hlavou Turka, chytali i házeli kroužky na meč.
A potom nás čekalo opékání ukořistěných buřtů. Hrad se nám podařilo ubránit. Zpátky jsme se vrátili něco po deváté hodině.
Ve čtvrtek jsme běželi všestrannostní závod. Šlo o to běžet rychle ve trojicích a cestou plnit rozmanité úkoly. Po obědě jsme se vystřídali a na hrad šlo béčko a my dohráli turnaje proti áčku…
Další den dopoledne byl turnaj v kopané. Sestavili jsme 4 týmy. Při kopané se Janě povedlo vykopnout míč do řeky, a tak jsme chvíli hráli volejbalovým míčem, než ho pan profesor Friml vylovil z řeky.
Po obědě byly malé atletické závody tříd. V těch naše třída vyhrála.
V sobotu jsme hráli hru Pevnost Boyard. Hra spočívala v tom, že jsme byli rozděleni do skupin a chodili po stanovištích, na kterých jsme plnili různé úkoly a za správné plnění získávali indicie, ze kterých jsme měli zjistit nějaké slovo. A my zjistili správné slovo, a tak jsme na louce jako první sbírali peníze, sto zlatých čokoládových mincí.
Večer jsme měli závěrečný program, na kterém každá třída předváděla nějaké nacvičené pásmo. A my předvedli super číslo, za které jsme obdržely sladký dort a dostali barevné sloníky se zdviženými choboty pro štěstí. Adaptační kurz se vyplatil, seznámili jsme se až až.
Hana Hladíková, 1. C
Tereza Ulrichová, 1.C

Výběrový kurz - voda - Vltava

8. 6. 2009 - 12. 6. 2009 Výběr studentů 7.B J.Kumžáková, M.Semorádová, Z.Kříž

V pondělí 8.6. se skupina odvážlivců nalodila na vlak a vyrazila proti proudu řeky Vltavy. Kolem poledního dorazila výprava pod dohledem zkušených lodivodů (p. Kumžáková, p. Semorádová, p. Kříž) na výchozí stanoviště. Měly to být poslední slunečné okamžiky této cesty. Vzhledem k utajení této akce byla družina překvapena nemalou společností asi dvou set dalších spoluloďařů. Nicméně ničím nezastrašení námořníci vypluli druhý den směle na řeku. Přes počáteční nejistotu v sedle se skupina neohroženě vrhla k prvnímu jezu. Romantickou přírodu a krásu okamžiku mírně kazila početná společnost, ale přesto se družina zařadila do fronty a čekala s úsměvem na tvářích. První jez byl zdolán jen se ztrátou jedné bárky. V dalších dnech bylo více mužů a žen přes palubu, ale všude bylo mokro, i nad vodou i pod vodou, takže se situace nijak vážně nezměnila. Zkušení námořníci pochytali ty méně zkušené a mohlo se pokračovat v cestě. V nedobrodružných úsecích jim pomáhal jejich pěvecký talent a v těch dobrodružných si museli už pomoci sami. Po každém vylodění na ně čekalo místečko pro navlhlou celtu a trocha jídla. Poslední den zakotvili námořníci v tak velkém přístavu, že místní velitel jej musel objíždět na koloběžce.
Přestože to byla cesta místy strastiplná, nedošlo k žádné újmě. Skupina námořníku zdolala přibližně 70 kilometrů bouřlivé řeky Vltavy a konečně si začala vážit dostatku teplé vody a pohodlné suché postele.
Linda Javůrková 7.B

Švýcarsko - zájezd

29. 4. 2009 - 3. 5. 2009 výběr studentů kvinty-oktávy prof. Farská, Košařová, Čapek,

Píše se datum 29. dubna léta páně 2009, něco kolem desáté hodiny večerní a všichni účastníci zájezdu už netrpělivě vyhlížejí náš autobus. Hned ze začátku se vyskytl malý technický problém-autobus byl sice přistaven, ale ne na Smíchovské nádraží, nýbrž Na Knížecí. Leč i přes problémy orientačních smyslů a bitev o místa v autobuse se stalo nemožné. Ano, všichni jsme seděli na svých místech a vyjížděli směrem Švýcarsko. Na prvním dnu není nic až tak významného, všichni zkrátka využili nočního transportu autobusem ke spánku.
Kolem půl šesté byla většina zúčastněných tvrdě vzbuzena, jelikož jsme se nalodili na trajekt, který nás převezl přes Bodamské jezero přímo do města Kostnice. Věřte, že nic neprobudí lépe, než chladný ostrý vítr v půl šesté ráno. Po tomto probuzení nás čekala prohlídka Kostnice. Začali jsme u Husova domu, kde Mistr Jan Hus přebýval během Kostnickém Koncilu, pokračovali jsme prohlídkou náměstí a přístavu. Následovala prohlídka Münsteru, kde byl Mistr Jan Hus odsouzen k smrti. Poté jsme pokračovali přesunem do městečka Stein, které má prý nejkrásnější náměstí Švýcarska. Pyšní se krásnými malovanými domy, které zaujmou člověka na první pohled. Dále jsme pokračovali po proudu Rýna na překrásné Rýnské vodopády, které jsou nejmohutnější v Evropě. Měli jsme možnost vystoupat na skalní výstupek, který se nacházel přímo uprostřed nad vodopády, nezúčastnění mohli jen tiše závidět. Poté jsme zamířili směrem Bern, který je hlavním městem Švýcarska. Tam nás čekala prohlídka katedrály, bernského orloje (nutno podotknouti, že se zdaleka nevyrovná tomu pražskému), medvědího příkopu a domu Alberta Einsteina. Po prohlídce Bernu jsme vyrazili směr městečko Jaun, kde jsme byli ubytováni.
Ti kteří čekali luxusní ubytování s koupelnou a kuchyňkou na pokoji se poněkud mýlili, protože podmínky byly trochu spartánské, zejména nevytápěné místnosti. K dispozici jsme měli velikou kuchyň, kde jsme mohli prokázat své nevšední kuchařské umění při vlastnoruční přípravě instatních večeří. Přesto jsme si užili dosti legrace a nesmím zapomenout na krásnou krajinu okolo Jaunu a idylické venkovské scenérie jako vystřižené z reklamních kalendářů.
Další den jsme okolo deváté hodiny vyrazili do čokoládovny Cailler v Brocu, která byla pro mnohé ta nejlepší část zájezdu. S plnými žaludky čokolády – ochutnávka byla zdarma a bohužel takové množství čokolády, které provozovna nabízela, se opravdu nedalo pozřít. Po vyplenění značkového čoko-obchodu jsme skokem navštívili sýrárnu (světoznámá značka Gruyères). Poté, co se naše chuťové buňky namlsaly a naše peněženky výrazně zhubly, jsme dorazili k vodnímu středověkému hradu Chillon, který leží na břehu Ženevského jezera. Po prohlídce hradu, kde se odehrával slavný román Gordona Byrona Vězeň chillonský, následovala zastávka ve městě Montreux – krásném lázeňském letovisku „ženevské riviéry“. Pokračovali jsme po břehu Ženevského jezera až do Lausanne na prohlídku Olympijského muzea a procházku městem. Na závěr dne jsme letem navštívili hrad Gruyéres, kde jsme absolvovali procházku kolem hradu, „protáhnutí“ středověkým městečkem a poté zpátky na ubytovnu.
Poslední den jsme přejeli přes sedlo Jaunpass s krásným výhledem na Bernské Alpy, bohužel bylo tento den zataženo a nemohli jsme si vychutnat plnou krásu švýcarských Alp. Po dlouhé vyhlídkové jízdě jsme přes Interlaken zavítali do Grindelwaldu s impozantním výhledem na štít Eiger, bohužel nám pršelo, takže jsme kvůli špatné viditelnosti nemohli vyjet vláčkem na Kleine Scheideg, ale většina z nás si volný čas nahradila zastávkou v místních obchodech a nakupováním suvenýrů. Po té jsme se přesunuli autobusem k Trümmelbachským ledovcovým skalním vodopádům v údolí Lauterbrunnenu, které každého nadchly svou sílou a velikostí. Po vodopádech následovala návštěva města Lucern, kde se nachází nejstarší dřevěný most v Evropě Kapellbrücke nebo velkolepý památník umírajícího lva - říká se, že na světě není smutnější sochy. Po Lucernu jsme se vydali kolem jezera Wallensee do Lichtenštejnska, kde jsme si prohlédli hlavní město Vadúz, bohužel byl už podvečer a mohli jsme si jen projít poklidné městečko, kde zná každý každého a parlament je velký jako stodola.
Z Lichtenštejnska následovala už jen cesta zpátky do reality.
Pohádce je konec a všichni žijí štastně až do smrti. Bylo to krásná pohádka a myslím, že by si jí každý rád zopakoval. Vytknout by se jí dalo jedině ubytování, ale to je smazáno naprosto vším: vřelým přístupem pánů řidiče autobusu a průvodce z ck Pangea, překrásnou přírodou, příjemným prostředím a hlavně velký dík patří našim skvělým učitelům – paní profesorce Farské, Košařové a profesoru Čapkovi, bez kterých by to nebylo možné. Pevně doufám, že se tyto exkurze do zahraničí budou i nadále opakovat. Upřímně to byla nejlepší školní akce, na které jsem měl možnost být.
Jakub Vobořil

LK Postalm

6. 2. 2009 - 10. 2. 2009 2.A,polovina 2.B Vašková,Cymbál,Kríž,Matějka

Brzy ráno kolem tři čtvrtě na šest jsme se všichni sešli u naší školy naložili jsme věci a hurá vstříc horám.Po cestě jsme sledovali film Gympl, z něhož byli nadšení hlavně páni profesoři a když už jsme byli skoro na místě pustil nám pan profesor Kříž historii lyžování.Nakonec jsme všichni dojeli až k našemu horskému „ penzionu‘‘. Po vybalení a připravení na odpolední lyžování jsme všichni dostali permanentky a vydali se na sjezdovku , na které nás všechny rozřadili do patřičných skupin. Večer jsme dostali instrukce jak se zde máme chovat.
Ráno jsme vstali brzy a šli jsme snídat .Po snídani jsme se šli obléknout, nasadit lyžáky a s našimi profesory ,,vedoucími oddílů‘‘ jsme šli na svahy. Po obědě jsme měli chvíli pauzu, ale ta netrvala příliš dlouho.Trošku znavení jsme se vydali na kopce opět lyžovat.Po lyžování se stal jeden úraz o dveře a byla z toho veliká boule.Večer proběhla další přednáška tentokrát s panem ředitelem Matějkou na téma první pomoc, aneb co se může stát na sjezdovce, trochu jsme si zopakovali také z adaptačního kurzu. Večer jsme hráli hry, které si pro nás připravili holky z 2.A., první hra se nazývala sousoší lásky,poté si připravili hru i pro profesory všichni profesoři tam nebyly ,ale i tak to byla legrace.Profesor a paní profesorka zpívali songy z filmu Mamma mia a nakonec do rytmu i zatancovali.
Třetí den všichni na dopoledním lyžování trénovali jak jen jim síly stačili. K obědu se podávaly jako i ostatní dny rakouské speciality.Po obědě jsme vyrazili na naší známou sjezdovku.Večer měl přednášku pan profesor Kříž o voskování lyží,poté jsme hráli hry, které si pro nás připravila 2.B.,o první hru se využíval hlavně sluch,protože oči byli zavázané a museli jsme se podle tleskání a jiných zvuků dostat přes překážkovou dráhu. Druhá hra se nazývala evoluce a úkol byl se z vajíčka stát bohem za pomocí hry kámen,nůžky,papír.Všem až na pár jedinců se to povedlo.Poslední hra byla pantomima a hádaly se písničky a filmy.
Čtvrtý den probíhal trochu smutně pár holek postihla chřipková epidemie a na dopoledním lyžování se při sjezdu zranila Anča a jela s paní profesorkou Vaškovou do nemocnice . Naštěstí vše celkem dobře dopadlo a byly už odpoledne zpátky . Odpolední lyžování bylo už celkem nenáročné.S lyžováním druhé, třetí a čtvrté družstvo skončilo o trochu dříve, protože šli jezdit na nafukovacích kruzích. Po příchodu na chatu si všichni předbalili kufry a uklidili v pokojích. Poslední přednáška byla o ,,výzbroji‘‘ lyžaře přednášejícím byl profesor Cymbál. Po přednášce si hry připravili kluci z 2.A, hry byly převážně míčové. Po hrách následovala diskotéka na rozloučenou. Když byla diskotéka v plném proudu přišli nám kluci ukázat secvičené představení ,,Trpaslíčků“ . Po tomto představení následovalo ještě pár písniček a nechyběli samozřejmě ani ploužáky.Po chvíli na to jsme si museli jít všichni lehnout.
Poslední den, když už jsme byli sbalení jsme vyrazili naposledy lyžovat.Tentokrát skončilo o trochu dřív družstvo první a jezdili na nafukovacích kruzích také.Úspěch byl,že všichni co na začátku lyžovat neuměli sjeli sjezdovku bez potíží. Po návratu do chaty jsme odevzdali permanentky,převlékli se a měli poslední oběd v Postalmu. Naložili jsme se do autobusu. Po cestě jsme sledovali několik filmů. Na konci cesty jsme si zazpívali.U školy na nás už čekali naši milovaní rodičové. Myslím, že můžu říct za všechny,že se nám lyžařský kurz moc líbil.
2.A


Lyžařský kurz

Na lyžák v Rakousku jsme jeli autobusem. Abychom se při cestě nenudili, pouštěli jsme si filmy.
První dojem z chalupy nebyl příliš slibný. Vždyť byla plná Němců. Jídelna však dojem napravila.
Ráno jsme vždy museli šlapat v přeskáčích ke sjezdovce a to nám vždy rozproudilo krev.
Po dopoledním lyžování na nás čekal vynikající oběd. O polední pauze jsme se bavili velmi různorodě…
Druhý výšlap jsme už málem nepřežili. Ke spocení se přidávalo i nebezpečí, že vás někdo zasáhne lyžemi.
Po krásném lyžování jsme se vrátili do chalupy, kde na nás čekala sprcha a zasloužilý odpočinek. Po večeři jsme se mohli těšit navečer plný her a zábavy.

Lyžařský kurz se nám všem moc líbil a nikomu se rozhodně nechtělo domů!!!


Agáta Ebrová a Martina Juříčková 2.B

LK Schladming 2009

10. 1. 2009 - 17. 1. 2009 Kvinta - septima Vašková, doprovod Matějka, Malá, Kiršbaumová

,,VÝBĚROVÝ LYŽAŘSKÝ KURS 2009 SCHLADMING“

Uběhl další rok a s ním i další výběrový lyžařský kurs pro kvinty až septimy. Jak se již zřejmě stalo zvykem jediná špatná zpráva pro mě nebyla, že týdenní výlet za lyžováním právě skončil, ale i to, že mě čeká napsat zprávu co se tam vlastně všechno událo. Poté co jsem sesbíral všechna důležitá data od jednotlivých účastníků, sedím tedy u PC a snažím se obohatit stránky školy o alespoň trochu vtipný a čtivý článek. Jak se mi to podaří? To už ohodnoťte sami.
10.1.2009
V 10:30 jsme se sešli v počtu 28 studentů a 4 profesorů (prof. Vašková-vedoucí kursu a zdravotník v jedné osobě, prof. Malá-zdravotní sestra (musíme poznamenat že zdravotní péče byla zejména od hochů hojně využívána, častokrát se však jednalo o simulaci, kterou zkušený zdravotník snadno pozná a dotyčný se tedy nesetká s úspěchem v podobě ošetření , ach jo, pan ředitel Matějka a paní profesorka Kiršbaumová). Oproti minulému roku se tak jednalo skoro o rodinný zájezd, ale o akci nebyl takový zájem a stejně by se nás do hotelu víc nevešlo. Cesta nám příjemně ubíhala (žádný pípající autobus jako posledně), někteří měli i dvě sedadla pro sebe, shlédli jsme film a po cca 7 hodinách (tedy v 17:00) jsme zastavili ve vesnici Aich . Jednalo se o pěkně zrekonstruovaný třípatrový domek, který funguje jako studentská ubytovna.
Ihned po příjezdu byla zvolena první služba. Jejím hlavním úkolem bylo zajistit stravování pro zbytek,…to znamenalo něco uvařit. Zní to sice trochu neuvěřitelně, ale pod taktovkou paní prof. Kiršbaumové a pana ředitele se nám to celý týden dařilo, nikdo se přitom nezranil a následně pokrmy ani neotrávil.
Lyžování
Nasnídali jsme se v půl osmé a zhruba ve čtvrt na devět jsme plni očekávání odjížděli do Hauser-Kaiblingu, kde nás již netrpělivě vyhlížela lanovka. Čekalo nás projezdit 167 km sjezdovek a svézt se na 55 vlecích a lanovkách. Středisko to bylo jaksepatří obrovské, proč bychom také jinak jezdili do zahraničí. Celým kursem nás provázelo slunečné počasí a teploty pět stupňů pod bodem mrazu (akorát ve středu sněžilo).
Podmínky pro lyžování byly úžasné, přesto se někteří nevyhnuli potížím v podobě urvaného vázání, zapomenutého skipasu apod. (naštěstí se vše dalo dokoupit nebo půjčit). Ačkoliv všude na lanovkách byly nápisy hlídejte si své hůlky při jízdě na vleku, a dokonce i přes četné výstrahy profesorů jsme se ani tohoto nebezpečí nevyvarovali. V lepším případě to skončilo výletem do lesa s náročným výstupem pro spadlou hůlku, v tom horším jste při přejíždění mezistanice měli hůlky o něco kratší, ale zato tři . Ani o kolize nebyla nouze, dá se říci, že srandu v tomto ohledu obstarávalo především družstvo pana ředitele a snowboarďáci od paní profesorky Malé, takže nemám úplné informace. Tak například Štěpán Cibulka přejel prknem nějakému Němci hůlky, ty to nepřestály bez úhony. Naštěstí paní profesorka Malá zareagovala pohotovou větou:,,Wir verstehen nicht“ a bylo postaráno... Vzdal to . Potom se pro změnu srazil Ondra Benda se Štěpánem Cibulkou. Naštěstí se tato kolize obešla bez obětí na životech a oba zůstali jen pořádně otřeseni.
Další dny jsme navštívili i jiné kopce jako Hochwurtzen, Planai, nebo Reiteralm.17.1. ráno jsme vše zabalili, uklidili dům a odjeli zpět do Prahy.
Sečteno a podtrženo
Lyžování jsme si náležitě užili-a navíc všichni ho přestáli ve zdraví. Snad se i podařilo utužit kolektiv a když už ne mezi studenty, tak minimálně s profesory. Activity, nebo další blbiny (fight ve sněhu), kterých se paní profesorky hojně účastnily, stály rozhodně za to a asi na ně nezapomeneme! Já teda nevím jak vy, ale já příště jedu zase!
S vypětím všech sil vypracoval: David Tetour 6.A
*za tiskové chyby neručím

LVVZ 5.A, 5.B PEC POD SNĚŽKOU

4. 1. 2009 - 11. 1. 2009 5.A a 5.B Koehlerová, Kumžáková, Cymbál

LVVZ 5.A & 5.B 2009 PEC POD SNĚŽKOU

Lyžařský výcvikový kurz kvint se letos konal v termínu od 4. ledna do 11. ledna léta páně 2009. Celkový počet účastníků nebyl nijak ohromující. Autobusem nás nakonec odjelo 29 včetně tří profesorů instruktorů. V Peci nás přivítalo příjemné počasí a rolba, která nám měla odvézt věci k chalupě, která se pro následující týden stala naším domovem. Několik vyvolených, silných a chrabrých jedinců se obětovalo a nasedlo do rolby, aby nahoře vyndali všechna zavazadla. Ostatní se krásně prošli a nasávali atmosféru hor.
V přívětivém prostředí horské chaty nás uvítal oběd skládající se ze zelné polévky a masa s rýží. Po té, co jsme naplnili své po cestě vyprázdněné žaludky, nám byly sděleny organizační záležitosti a rozdělili jsme se do tří družstev. Následně jsme se vrátili na své ubikace a pokračovali v zabydlování.
Svá nenasytná bříška jsme opět naplnili u večeře, byly šunkofleky.
Poté, co se setmělo natolik, že profesoři měli jistotu, že nic neuvidíme, jsme se vydali na večerní procházku po nejbližším okolí. Za nevalného světla dvou čelovek jsme celou cestu absolvovali bez ztrát a v dobré náladě.
Dalšího dne ráno jsme se všichni sešli na snídani a dostali jsme pokyny týkající se prvního sportovně aktivního dne. První a druhá skupina se vydaly obsadit sjezdové svahy a třetí skupina vyrazila na inspekci okolí na běžkách.
Všichni jsme se sešli opět v chalupě na oběd. Byla nám naservírována nudlová polévka a svíčková s knedlíky. Každá porce se skládala pouze ze tří knedlíků, ovšem my jsme prokázali dobrou psychickou i fyzickou odolnost a tento nedostatek se neprojevil na našich sportovních výkonech.
Po krátkém poledním odpočinku jsme se opět vydali brázdit svahy a nechali ostatní návštěvníky areálu obdivovat naše umění. Nyní se role poněkud pozměnily a třetí skupina, (dopoledne podle slov některých trpící) se po poledni vydala na lyžování alpské (sjezdování). Zato první skupina si po vyčerpávajícím dopoledni užívala zaslouženého volna.
Zimní den je jak známo velmi krátký a i my jsme tento jev pocítili. Lyžování končilo každý den neúprosně o čtvrté a nám nezbývalo než se celý dlouhý zimní večer zabavit. Ke krácení času a rozšíření vzdělání nám byly určeny přednášky. První den se paní profesorce podařilo „ulovit“ zkušeného horského „vlka“, experta z místní Horské služby. Ten nám nejdřív vytrvale povídal, co všechno nám říkat nebude, ale pak se velmi poutavě rozpovídal na téma nebezpečí hor. Jeho přednáška byla především o nevyzpytatelnosti lavin. Přinesl si také na ukázku sondu na hledání zasypaných lyžařů a snowboardistů pod lavinou.
Po vyčerpávající a strhující přednášce přišla na řadu zasloužená večeře skládající se z párku a bramborové kaše. Jídlo bylo chutné, leč po náročném dni nás nenasytilo. Po načerpání nových sil se skupina lyžování chtivých vypravila na večerní lyžovaní na blízký vlek.
Druhý den pokračoval ve stejném duchu jako den první, v oboru běžkování byla vyškolena první a druhá skupina. U oběda zkrotilo náš hlad grilované kuře, k večeři nám byly naservírovány špagety.
Třetí den byl ve znamení celodenního výletu. Byli jsme rozděleni do dvou výkonnostních skupin. Skupina zdatnějších čítala mnohokrát více členů než skupina slabších, což svědčí o naší velmi dobré výkonnosti. Po snídani jsme všichni vyrazili na dlouhou cestu za obědem. Počasí nám vcelku přálo a i přes poněkud nižší teploty dobrá nálada nezamrzla. Cesta ubíhala poměrně rychle a naším závratným tempem jsme v rekordním, leč nezměřeném čase, dosáhli chaty Klubu českých turistů. Zde již čekala skupina výkonnostně jen o málo slabší, jež zvolila kratší cestu.
V chatě jsme strávili příjemnou hodinu a většina z nás zvolila k obědu raději některé z teplých jídel z nabídky našeho dočasného útočiště než promrzlý řízek a chleba.
Po načerpání sil jsme se začali vracet. Cesta zpět proběhla hladce a do našeho dočasného domova jsme se vrátili ještě před tmou.
K večeři se nám nedostalo tolik očekávaného a avizovaného steaku, nýbrž guláše s knedlíkem, který ale rozhodně nebyl špatný.
U večeře se nás snažil pedagogický dozor motivovat k časnému zalehnutí a dostatku spánku, použitím výhružky, že kdo v deset hodin nebude připraven ke spánku, půjde na noční výběh na běžkách. Většina se touto výhružkou nechala zastrašit, ale dva chrabří a udatní jedinci to pojali jako výzvu a před večerkou se oblékli do lyžařského a čekali. Když přišla noční služba, byla překvapená, ale výhružka byla výhružka, tak také musela být splněna. V půl jedenácté se tříčlenné komando vydalo směrem k Černé hoře v čele s pí. prof. Koehlerovou. Pro mladíky se výlet rázem stal bojem o přežití díky vražednému tempu, jež vedoucí kurzu nasadila. Ovšem ti dva morálně i fyzicky silní se celou cestu statečně drželi a nenechali se zahanbit.
Po návratu před půlnocí všichni rychle a sladce usnuli.
Dalšího dne již bylo použito jiného motivačního prostředku, který zákeřně nebyl prozrazen. Několik mladistvých se nechalo nachytat po večerce na chodbě a pak pykali. Dostali za úkol naučit se dětskou říkanku o trpaslíčkovi a doplnit jí „tanečním“ doprovodem. (oběd-rizoto, večeře-holandský řízek, bramborová kaše)
V pátek se opět neudálo nic, co by stálo za zmínku. Poobědvali jsme buchtičky a večer zahnali hlad masovou směsí. Až večer nadešel čas na Trpaslíčka. Zhruba desetičlenná skupina se rozestavila do kroužku a začala strhující podívanou, doplněnou zpěvem a „tancem“. Fotografie z tohoto nevšedního zážitku určitě budou někde k dispozici.
Poslední den našich lyžařských aktivit byly na programu strhující a velmi vyrovnané závody. Závodilo se jak ve slalomu, tak v běžeckém sprintu, který nabídl obzvlášť zajímavou podívanou.
Slalom se odehrával na jednom bohem zapomenutém vleku na okraji areálu, ovšem to rozhodně neubralo napínavosti celého závodu.
Sprint jsme běželi kousek nad chalupou a běhalo se vyřazovacím způsobem, což přidalo na atraktivitě. Dívky a chlapci závodili zvlášť.
Po vynaložení všech našich zbývajících sil do závodů jsme měli právo na vydatnou večeři-vepřoknedlozelo.
Večer byly vyhlášeny výsledky závodů, my se zabalili a v sobotu ráno jsme se vydali domů. Osvědčená četa nejlepších opět obsadila rolbu a nakládala i vykládala všechna zavazadla.
Cesta domů proběhla velmi rychle a bezkonfliktně.
Závěrem by bylo správné říct, že počasí se nám vydařilo výborně, sněhové podmínky byly skvělé a po organizační stránce kurzu vše proběhlo hladce, za což jsme vděčni těm nejlepším z pedagogického sboru a to: vedoucí kurzu paní profesorce Koehlerové, dále paní profesorce Kumžákové a panu profesoru Cymbálovi.
Michal Kadeřábek, 5.A

exkurze dějepis-zeměpis-biologie pro tercie

6. 10. 2008 - 10. 10. 2008 3.A, 3.B J.Čapek,J.Vašková,J.Kumžáková

Exkurze pro tercie zaměřená na zeměpis,dějepis y biologii

Píše se den 6.10. 2008. Obrovský roj lidí (konkrétně 42 studentů 3.A a 3.B) se hrnul do autobusu. Byla to naše vlastivědná expedice aneb exkurze pro tercie zaměřená na zeměpis, dějepis a biologii pod vedením profesorů J. Čapka (prostředek šikany historie a zeměpis), J. Vaškové (mistryně v oboru usměrňování terciánů velmi silným hlasem) a J. Kumžákové – (odbornice na přírodní vědy). Autobus vyjížděl směr Hradec Králové a hlavně severní Morava.
Dva týdny před odjezdem nám bylo k naší velké radosti oznámeno, že v autobuse budou dvojice žáků prezentovat referáty, a tak jsme si všichni vybrali z různých stanovených témat všech tří předmětů. Témata se vztahovala k navštíveným atrakcím a dozvídali jsme se z nich spoustu zajímavých podnětů, například návod jak upalovat čarodějnice (Velké Losiny), jak se nechat pozřít piraňou (akvárium v Hradci Králové) a další.
Naše první zastávka slula Hradec Králové. Nejprve se ukázalo, že toto bývalé věnné město českých královen je pro řidiče větší bludiště než krétský labyrint. Do toho nám systematicky pršelo, takže fajn začátek. Ale program naštěstí první dojem vyžehlil. Nejprve jsme navštívili informační centrum ČEZ věnované alternativním zdrojům výroby energie. Viděli jsme tepelné čerpadlo, spoustu různých turbín, vyzkoušeli si na modelech, jak fungují různé typy alternativních elektráren a dokonce i tornádo (škoda, že neodfouklo někoho z pedagogického dozoru).A poté jsme po skupinách byli provedeni vodní elektrárnou Hučák (hučela docela slušně). Na rozdíl od předchozích turbín jsme si s těmito zatočit nemohli, protože nejen, že byly pod vodou, ale byly i uvedeny do chodu (takže by to zatočilo spíš s námi). Před elektrárnou jsme se potkalli s naší paní průvodkyní, která nás provedla městem a občas zašveholila něco k jeho historii. Hlavní bod prohlídky představovala Bílá věž na centrálním náměstí, která, jak se dalo očekávat, nebyla vůbec bílá, ale zato docela vysoká. Vrchol se ale zpočátku zdál býti blízko a nás čekalo nemilé překvapení – schody a výšlap na vyhlídku, aby se nám večer „dobře spinkalo“, jak děl pan profesor. Jako Edmund Hillary jsme stoupali výš a výš, ale po chvíli jsme zjistili, že vrchol se zdá být nedosažitelný. Během cesty na vyhlídku se ozývaly optimistické poznámky jako: „Který inteligent to stavěl?“ či „Táhni mě, Bláha!“. Nakonec jsme se vyhrabali až na vršek, ovšem slibované Krkonoše byly zahaleny v mlze. Dolů jsme se dostali jakýmsi koulivým pohybem kupodivu živí, relativně zdraví a k nelibosti našich pedagogů v plném počtu.
Dále následovalo doprohlédnutí města, částečně z autobusu, s ukázkou zajímavých staveb moderní architektury, díky nimž měl Hradec před druhou světovou válkou přezdívku „Salon republiky“. Následně jsme se vydali k Obřímu akváriu, které sice nebylo zdaleka tak „obří“, jak sliboval název, ale stálo za návštěvu. Největší atrakcí byl vodní tunel, kterým jsme procházeli a všude okolo nás a nad námi plavaly rybky, takže některé páry z našich řad úplně zapomněly lepit se na sebe a lepily se raději na sklo. Dále jsme zhlédli lebky rybiček, kostry rybiček, živé rybičky, film o rybičkách, a pak se šli občerstvit do cukrárny (kupodivu ke kávě nebyly rybičky, ale zákusky, byť nás při jejich konzumaci sledovaly pyrani z akvária). Naše další kroky vedly na nábřeží k roztomilé parolodičce, údajně jediné provozuschopné ve střední Evropě. V kotli už bylo zatopeno, takže kapitán pouze přihodil pár lopat uhlí do parního stroje, z komína se vznesla sprška kouře, loď zahoukala, koleso zaskřípělo a následně jsme, nikoli klesli na dno, jak mnozí z nás čekali, ale naopak vyrazili na plavbu po Labi, což byl opravdu zážitek. A to už byl poslední bod programu, a pak následovala jen cesta do místa ubytování v Loučné nad Desnou zpestřená opět blouděním pana řidiče. V penzionu Zálesí nás už čekal pan správce poněkud netradičního vzezření. Díky svým velkým svalům získal hned přezdívku “Velkej bouchač“ (tou jsme ho samozřejmě pro jistotu neoslovovali).
Ráno druhého jsme po snídani odjeli do Opavy. Během cesty se lidé v autobuse bavili různými způsoby například přednášením referátů, hodnocením referátů a rozdáváním špatných známek ze zeměpisu (v této činnosti si nejvíce liboval pan profesor Čapek). V Opavě na nás čekala průvodkyně, která nás zasvětila do historie města. Ukázala nám radnici, několik kostelů, které všechny minimálně dvakrát vyhořely a nějakou tu historickou budovu. Po výkladu jsme se šli podívat do věže, už jsme dlouho v žádné nebyli, pozřeli smažený sýr k obědu a dostali rozchod . Jakmile jsme byli zase pohromadě, znovu jsme nasedli na autobus s cílem arboretum Nový Dvůr . Arboretem nás prováděl milý děda chodící o holích. Viděli jsme spousty rostlin a stromů z celého světa a na závěr jsme mohli nakrmit v rybníku hladové kapříky. Milý stařík vůbec nebyl upovídaný a za to,že jsme ho autobusem vzali zpět do Opavy, nás odměnil nekonečným vyprávěním historek z Opavy a svého mládí (naštěstí Opava nebyla daleko).
Ale svět není naplněn jen radostným vyprávěním starců a sladkou vůní přírody, má i své stinné stránky. Válka, boje zbraně, nenávist. A proto následovala další zastávka – pevnostní areál Hlučín Darkovičky – krásně zachovaný komplex československých pevností postavených před druhou světovou válkou. Perfektně vybaveným areálem nás provedli dva přívětiví Moraváci a řekli nám mnoho zajímavého o stavbě bunkrů a tehdejší situaci v Československu. Procházeli jsme všechny části pevnosti, vystavené zbraně jsme si mohli osahat, zkusit zaměření kanónu či kulometu a spoustu dalších věcí. Možná proto měla právě tato část exkurze velký ohlas. Po návratu na chatu následoval obvyklý večerní program (ping pong, kulečník, kytara Tomáše Bláhy, historky Dády o plísních, hranolkách, babičce, příbuzenstvu a další veselých věcech apod.)
Třetí den ráno jsme si pospali o hodinu déle a po snídani jsme napochodovali do autobusu a vyjeli směrem k hradu Sovinec. Tam jsme absolvovali krátkou prohlídku hradu a šli (netradičně) do věže. Ale výhled tentokrát stál za to. Po Sovinci jsme vyjeli k Pradědu. Přišel okamžik, kdy jsme měli vylézt z autobusu a k špičce Pradědu odkráčet po svých. Cesta byla kupodivu do kopce, ale byli jsme optimističtí, zpívali jsme koledy i jiné vhodné písně, motivací nám byl řízburger (moravská obdoba cheesburgeru – řízek v chlebu, dále je také varianta double řízburger, to ale jen v případě, že váš nejlepší kamarád je vegetarián) Na vrcholu nás čekala betonová rozhledna. Kdo chtěl, mohl si zaplatit vstupné do rozhledny, ale většina zvolila příjemné pojídání svačiny a posedávání pod rozhlednou. Cestu dolů jsme si zpestřili naučnou stezkou okolo Bílé Opavy, která vedla až ke Karlově Studánce. Cesta však nebyla tak nenáročná, jak se zprvu zdálo. Ukázalo se, že když je lávka či kámen mokrý, kupodivu klouže. Ke všeobecnému překvapení bylo takovýchto místo více a ještě někde chybělo zábradlí. To všechno nám ale vynahradil pohled na krásné vodopády, kterých tu bylo několik a vůbec nádhernou přírodu. „ Ó Bože, rovina!“ vykřikli jsme dojatě v cíli naší cesty – v lázních Karlova Studánka. Po krátké prohlídce pěkných lázní a referátu následoval rozchod spojený s pleněním cukráren a pak už jen odjezd na místo ubytování.
Čtvrtý den ráno jsme se nejprve vypravili do skláren v blízkém Rapotíně. Čekalo nás zde malé muzeum, ale hlavně velmi zajímavá prohlídka provozu. Byl to pro nás zážitek, i přes vlnu strachu, která nás zachvátila, když se spolužák Tomáš Bláha rozhodl vyzkoušet si práci skláře. Spojení Bláhy a vařícího skla nevyvolává pocit bezpečí, ale přežili jsme všichni. Podívaná na výrobu skla nás zaujala nejvíce, k zahození pro děvčata i paní profesorky nebyl ani pohled na mladé statné skláře, kteří ještě nepřekročili dvacítku. Do toho jsme si mohli nabrat Petryho misky dle libosti, takže všichni byli spokojeni. Následovala výrobna ručního papíru ve Velkých Losinách, jediná ve střední Evropě, prohlídka zdejšího zámku, kde se odehrávaly v 17. století čarodějnické procesy a oběd v salónku tříhvězdičkového místního hotelu. Po obědě a krátkém rozchodu nás čekaly jeskyně Na Pomezí. Nespočetně schodů, nespočetně krápníků. Nespočetně stalagnitů, stalaktitů, stalagnátů. Nespočetně útvarů vypadajících jako žába či, při troše fantazie, jako některý ze spolužáků. Celá prohlídka byla velmi působivá, stylové zakončení ve tmě samozřejmě nechybělo. Jako poslední bod se na vytištěné verzi programu usmívala pěší tůra k mechovému jezírku rašeliniště Rejvíz, kde jsme málem přišli o nejmenovanou spolužačku, která nedokázala jít klidně po chodníku a spadla do bahna. Značně jí promokla bota, a proto musela k autobusu dojít s nohou v igelitovém sáčku. Na tento večer byla naplánována diskotéka, z které nám vzešly některé pěkné nadstandartní vazby mezi nejmenovanými studenty.
Pátý den byl den odjezdu. Penzion Zálesí jsme opouštěli s velkou citovou újmou, protože jsme si k němu za těch pár dní vytvořili silný citový vztah. Cestou k domovu jsme se stavili na prohlídku hradu Kunětická Hora, v kterém měli sedm metrů velkého draka (bohužel nebyl živý, předhodili bychom paní profesorky), spousty mučících nástrojů (pan profesor se už třásl strachy), středověké zbraně, rytířské sály, hladomorna a jiné zajímavosti. Poblíž Kunětické Hory stála Perníková chaloupka alias muzeum perníku. Průvodce, ač sliboval kombinaci výkladu pro dospělé a základní školy, působil dojmem, že častý výklad pro žáky škol mateřských ho poněkud profesionálně zdeformoval. Také údajně 750let stará ježibaba s vousy působící dojmem transvestity nás už překvapivě moc nevyděsila, byť její výklad o tajích výroby perníku byl docela zajímavý. Místní perníkářský obchod pak zaznamenal invazi z Prahy a všichni si odnesli nejméně měsíční zásobu cukru v podobě tohoto roztomilého cukroví. Následně jsme se odebrali k autobusu, s kterým si cestou do Prahy pokusilo lehce zaflirtovat jedno osobní vozidlo, naštěstí kolize skončila pouze škrábnutím a ke škole jsme dorazili v plném osazení. Tímto pro nás bohužel exkurze fakticky skončila, následovalo už jen loučení, a pak nostalgické vzpomínání a rekapitulování zážitků. Tak snad zase někdy příště….

Promíšením a zcenzurováním textů studentů Ladislava Dvořáka, Kristiána Kraevskiho, Dominiky Novákové, Kláry Daňkové,Žanety Naimové a Megi Meidrechové sestřádal Jan Čapek

Jazykový kurz NJ-FJ Zlenice

28. 9. 2008 - 3. 10. 2008 vybraní studenti sext prof. Šťastná, Janská, Farská, Koehlerová

Jazykový kurz Nj-Fj ve Zlenicích

Odjezd: 28.9.2008 (ne) v 14.15
Příjezd: 3.10.2008 (pá) odpoledne

Protože jsme se na kurz velmi těšili, obětovali jsme řádný kus neděle, někteří dokonce i sváteční oběd, abychom se do Zlenic dostali co nejdřív. K úžasu všech zúčastněných jsme se dokonce VŠICHNI dostavili k odjezdu vlaku včas.
České dráhy vytáhly svůj nejlepší kousek a dostaly nás na místo bez zpoždění, ubytovat jsme se mohli tedy už v cca. 15:45. První den byl věnován intenzivní aklimatizaci a identifikaci důležitých orientačních bodů. Po dlouhé cestě nás přivítala na talíři játra. Ti, kteří kvůli včasnému odjezdu obětavě vynechali polední jídlo, vynechali raději i večeři. Temné představy o naší další stravě se však nevyplnily a toto chvilkové selhání tedy hotelu odpouštíme. Už od prvního dne zdobila každý večer hodina zpívání, samozřejmě v příslušném jazyce. Německá skupina se naučila například jak zazpívat Němci, že moc neumí jazyk a ať prosím mluví pomalu nebo jak si objednat dvě moccacina (bez cukru!).
Pondělí
Budíček v 7:30 nakonec (NAŠTĚSTÍ) nezařizoval Vilém Čech se svojí trumpetou. Po překvapivě klidném probuzení následovala snídaně formou švédského stolu. Moc jsme nezaháleli a po slabé čtvrthodince jsme se vrhli na učení. Každý den jsme výuce věnovali celkem tři hodiny a to buď v kombinaci jazyk a tělocvik, nebo dvou hodin jazyka. Vyučování probíhalo méně formálně, učili jsme se podle jiných učebnic a spíše jsme opakovali. Naučili a procvičili jsme si mnoho užitečných frází (např. „Ich liebe dich“ nebo „Hmm, schade Michael!“). Z tohoto hlediska jsme tedy z kurzu odjížděli plně vybaveni. Součástí programu druhého dne byl i samozřejmý objevný výstup na místní nejvyšší „horu“ s malebným kostelíkem na vrchu. Po sestupu jsme přešli most na druhou stranu řeky a pokračovali směrem k zřícenině naproti našemu hotelu, odkud nás měl zpět převézt převozník. Ten ale bohužel asi ještě nevychodil víkendové flámování a do práce se nedostavil. Pokračovali jsme tedy proti proudu k nejbližší lávce, cca. 5 km tam a 5 km zpátky. Cestou jsme u Mirošovic dokonce dvakrát podešli dálnici. Na hotel jsme se vraceli po skoro 20-ti kilometrové tůře krásně odpočatí, plní dojmů z přírody a… dálnice. Převozníkovi jsme pod vousy přáli pěkný den a šli si spravit náladu dobrou večeří. Po zpívání jsme se pilně věnovali teambuildingu.
Úterý
Ráno a dopoledne probíhalo obdobně, tedy výuka a sport. Odpoledne jsme razili na prohlídku Sázavského kláštera. Obdivovali jsme krásy částečně barokní stavby, trpělivě vyčkávali na konec prohlídky a těšili se na rozchod.
Středa
Dlouho očekávaná exkurze do pivovaru Kácov – WUNDERBAR! Byli jsme svědky vzniku tradičního českého nápoje. Ochutnat jsme sice nedostali, ale Mohamed si cestu k hoře vždycky najde…
Čtvrtek
Ráno nás pí. prof. Koehlerová vytáhla na výběh místního Everestu k našemu oblíbenému kostelíku na vrchu. Dalo to zabrat.
Na pořádku dne byl i výlet do Hrusic, vesnice kocoura Mikeše. Jak jste jistě ihned poznali, účastnili jsme se další prohlídky, tentokrát muzea Josefa Lady. Cestou zpátky nás měl převézt náš kamarád převozník. Víkendovou kalbu ale zřejmě ještě nerozdýchal. To už jsme si začali uvědomovat, že nás bude čekat půldenní výlet pod dálnicí u Mirošovic. Když jsme ale před sebou viděli hotel, od kterého nás oddělovala jen řeka Sázava, nápad byl na světě. Brodili jsme. Studená voda nám nevadila, ostré kameny byly horší, ale bez větších problémů jsme se dostali přes řeku a zpět na pokoje.
Pátek
Nadešel neoblíbený balící den a po krátké výuce a obědu jsme se plni dojmů a znalostí vraceli zpět do Prahy.

A jaký byl tedy kurz? Gut, aber viel zu kurz!

Zpracovali David Tetour & Dominik Miketa

Adaptační kurz prim 2008 - Dobronice

14. 9. 2008 - 20. 9. 2008 primy E. Kiršbaumová, učitelé

Vzpomínka na adaptační kurz

Na ten slibovaný týden jsem se dlouho těšila. Je úžasné strávit babí léto někde venku v přírodě místo v lavicích, těšit se na kluky a holky, se kterými jsem se poznala už tak trochu před kurzem.

Celá akce začala pohodovou jízdou autobusem vstříc novým dobrodružstvím. Říkali jsme si, jak moc asi budou ty slibované chatky šílené, ale přivítal nás luxusní areál, čerstvý vzduch, šumění řeky Lužnice a hlavně obrovské hřiště!!! A pak ten dobrý oběd a nejen on. Výborná byla všechna podávaná jídla..

Myslím, že si na nic nemůžu stěžovat, snad jen počasí jakoby naschvál přesně v tomto termínu nešetřilo ani deštěm ani zimou, ale ani ono nevydrželo stávkovat celou dobu a poslalo i trochu sluníčka. A pokud se k nám zachovalo macešsky, vše spravily kapky do nosu a jitrocelový sirup.

Na co všechno budu vzpomínat? Fajn byla bojová hra cestou na Dobronický hrad, střelba z kuše nebo hod sekyrkami, bezvadný byl všestrannostní závod. Jsem ráda, že jsem si mohla zahrát tenis se svými profesory. To se mi na nich líbí, že jsou i trochu kamarádi, překvapil mě pan ředitel, je s ním legrace a nebojí se vypadat úplně normálně.

Doufám, že se všem líbilo moje stepařské vystoupení, ale nejen moje, i všech ostatních: mažoretek, gymnastek i naše Šílená pohádka.Celý adapťák byl vydařený, každý si užil spoustu legrace, poznal spolužáky a zjistil, co všechno dokáže. Prostě se mi zdá, že budeme dobrá parta.
Hoštová Karolina, 1.A

jazykový kurz v Barnstaple

5. 4. 2008 - 16. 4. 2008 výběr studentů z tercií až septim D.Tomanová, M.Zikl, J.Matějka

První dva týdny v dubnu vyrazilo asi 40 z nás doprovázených profesory (p. prof. Tomanová, p. prof. Zikl, p. prof. Matějka) na studijně poznávací jazykový kurs do Velké Británie pořádaný školou SOL – Sharing One Language v Barnstaple, North Devonu. Namísto reportáže si můžete všeříkající představu o průběhu kursu udělat přímo z komentářů jeho jednotlivých účastníků.

Nečekaně dobrý počasí. Sympatický Tim (pozn.: pan průvodce). Vážně skvělé.
Lucka Uhlířová

Zábavný učitelé a neuvěřitelně zajímavé výlety.
Zbyněk Olmer

Kreativní a zábavné hodiny s učiteli, hezká místa.
David Reichl

Pěkné výlety, úžasné počasí, celní problémy, nádherný Londýn.
Kryštof

Zajímavá oblast, krásný počasí.
Honza

Zábavné rodiny, zajímavá výuka, dobré počasí.
Honza B.

Vydařený zájezd – rodiny i výlety fajn – škola byla slabší. Prohlídka Londýna byla také dobrá až na vědecké museum.
Marek Goldstein

Suprové počasí, nákupy a nové poznání, žádné nudné řeči o historii, ale zajímavé povídání.
Lucka

Supr skupina lidí, na které se dalo spolehnout – teda až na některé, kteří nechodili na srazy včas a vždy se někam zatoulali =)
Dana

Zajímavé výlety, úžasná rodina ve které jsme bydlely a spousta legrace při vyučování...
Pavlína

Všechno bylo skvělý, až jsme z toho "over the moon". Fajn výlety a ještě lepší Tim!
Tereza a Johana

Docela dobrý, nejlepší byly výlety, super zážitky – až na příliš nezdravé hltání TV rodinou. A taky už se těším na český jídlo =)
Marek K.

Nečekaná přívětivost anglických občanů a náklonnost počasí :)
Barbora U.

Obětavost a schopnost vyjít vstříc našich hostících rodin a učitelů. Skvělé počasí spojené s úchvatnými výlety.
Martin

Slušné počasí, celkem příjemná i když tichá rodina. Z vyučujících byl Dan super, ale hodiny s Yvonne mi moc zábavné nepřišly. Výlety dobře zvolené.
Ondra

Počasí bylo vcelku dobré, hodiny byly příjemné, především s Danem. Výlety byly zajímavé.
Pavel Daněk

Anglicky jsem se moc nepřiučil, ale je to určitě dobrá zkušenost.
Fučík ml.

Neuvěřitelně vstřícné, milé a obětavé family, zajímavé výlety, určitě motivace pro další studium jazyka. Timovy vtipy mi přišly stejně zajímavé, jako TV program o zahrádkaření (tj. nic moc) =)
Petra F.

Líbil se mi velice Devon, je to krásný kraj a taky byly i výlety velice vydařené. Rodina, strava, počasí v pohodě, velice se mi líbila anglická výuka ve škole, odboural jsem zábrany mluvit anglicky na cizí lidi.
Vašek Ch.

Jídlo nemělo chybu!!!!!
Michal

Dobrá příležitost jak poznat nové lidi – nejen z ciziny, ale i z naší školy.
Dominika L.

Rodiny byly moc fajn, případný návrat není vyloučený. Jenom hodiny nebyly až tak dobré.
Marek & Michal

Nezapomenutelný. Barnstaple je krásné město, Devon krásný kraj, výlety byly opravdu úchvatné - určitě se chci vrátit, znovu navštívit Devon i znovu se vidět s rodinou. Jen škola byla slabá – ze samotných hodin v SOLu jsem si kromě pár frází neodnesla nic. Naopak komunikace s rodinou v angličtině byla k nezaplacení.
Bára H.

Dobrý výběr výletů, krásné počasí, nejlepší byla rodina, moc milí a sympatičtí lidé v Barnstaplu, skvělý průvodce Tim.
Zdeňka T.

Skvělá rodina, výlety s Timem super, slabší byly hodiny v SOLu, myslím, že to mi moc nedalo, jídlo super.
Jitka P.

Jsem moc ráda, že jsem jela. Bylo to super. Pobyt v angl. prostředí mi rozhodně přidal pár nových znalostí a hodiny nás naučily věci, které bychom se ve škole nenaučili. A navíc super počasí a skvělý dozor =)
Julča D.

Moc se mi to líbilo. Ráda jsem viděla Anglii a vyzkoušela jak se domluvím.
Anonym

Bylo to tady pěkný, fajn atmosféra.
Flejberková

Tento vzdělávací pobyt se mi moc líbil. Vyučovací hodiny byly zábavné a braná látka zajímavá. Klidně bych jela znovu =)
D. Miškovská

Odvážím si naprosto jiné zážitky než ze zájezdu do Hastings. Rodina, učitelé v SOLu i pan Tim byli velice milí a budu na ně ještě dlouho vzpomínat v dobrém. Zájezdu dávám 9 bodů z 10 a nejúžasnějším okamžikem pro mě bylo spatření divokých lachtanů v Tintagelu.
Katka S.


Fotky jsou k nahlédnutí 1) v sekci Fotografie/Exkurze, výlety.../Anglie-Devon 2008
2) na nástěnce angličtiny

1  ...  19  20  21  22  23  24