Zeměpisně-dějepisně-biologická exkurze

2. 10. 2006 - 6. 10. 2006 3.A, 3.B J. Čapek, A. Hrabovská, J. Šimánková

Týdenní dějepisně-zeměpisně-biologická exkurze na Moravě

Naše zeměpisně – biologicko – dějepisná exkurze pro studenty tercií proběhla ve dnech 2. – 6. 10. Odjížděli jsme v pondělí okolo osmé hodiny ranní od školy s velice dobrou náladou. Všichni probírali „kdo co zapomněl“ a co kdo od exkurze očekává.
První cesta vedla do Telče, kde nás již očekávala paní průvodkyně, která nám velice pěkně vyložila historii města a přidala sem tam i nějaké zajímavosti. Po prohlídce města následoval rozchod, kde všichni nasytili lačné žaludky. Poté jsme se vydali do Dalešické vodní elektrárny. Zde nás místní zřízenec uzavřel do místnosti a donutil shlédnout film o elektrárnách, které jsou pod ochranými křídly ČEZu, aby nás následně vypudil na zajímavou prohlídku objektu elektrárny. Poté už nás čekala procházka v Mohelcové hadcové stepi, kde se neuvěřitelně zabavily paní profesorky Hrabovská a Šimánková. Po „kraťoučké“ procházce napříč stepní vegetací jsme usedli do autobusu a s nemalým zpožděním nakonec i dorazili do místa ubytování, kterým byl Parkhotel Všemina u Slušovic na Zlínsku.
Další den nás čekala nejprve prohlídka v ZOO Lešná. Tam nás v úvodu provedli lektoři programu o jihoamerické fauně a flóře a pak následovala samostatná prohlídka. Z celé expozice nás očividně nejvíce zaujali sloni a lemuři, kteří byli tak krotcí, že se s některými z nás nechali vyfotografovat v náručí. Návštěva vrcholila jak jinak než obědem. Jsouce napěchováni kuřecím řízečkem jsme poté vyrazili do Kroměříže na prohlídku zámku chráněného UNESCO. Po něm se odehrálo krátké plenění cukráren při rozchodu a nakonec závěrečná cesta do Zlína. Zde jsme si prohlédli první mrakodrap na našem území a meziválečnou architekturu Baťova Zlína. Většina měla největší zážitek z výtahů (nejlépe se nám jevil pater noster), které si ve škole rozhodně neužijeme. Pan profesor Čapek nás poté očividně hodlal nalákat do města a tak jsme si místo rovné 100 metrové trasy k autobusu ušli k naší velké radosti zhruba kilometr.
Ve středu nás vzbudili v 7.30 a po snídani jsme odfrčeli do sklárny Květná ve vesničce Strání. Ruční výroba skla nás velmi zaujala, někteří z nás si dokonce mohli vyzkoušet, jak se sklo fouká. Zatímco jsme obědvali kuřecí rolku s rýží, paní profesorky vyplenily místní obchod se sklem. Když pak každá z nich dorazila do autobusu se zhruba deseti taškami plnými skla, tak jsme mohli vyrazit k dalšímu bodu programu – pěší tůře po CHKO Bílé Karpaty. Zhruba uprostřed cesty jsme se vyšplhali na Velký Lopeník, zašli jsme si i kousek na Slovensko a z rozhledny shlédli česko-slovenskou krajinu. Cesta dolů z kopce byla docela vyčerpávající, ale všichni to přežili, abychom se následně nechali dovést do další zastávky našeho putovního týdne – soukromého muzea vína v Mutěnicích. Tam nám paní průvodkyně předvedla, jak se pálila pálenka a vyrábělo víno a poté jsme si zašli do sklípku, kde jsme mohli malinko ucucnout burčáku.
Aby toho alkoholu nebylo málo, tak jsme hned další den ráno vyrazili do likérky Vizovice. Nikomu to nic neříkalo do té doby, než jsme uviděli na budově nápis Rudolf Jelínek. Paní průvodkyně nám pustila film o místní továrničce a reklamu „René, já a Rudolf“ si pár z nás i zazpívalo. Potlesk byl zasloužený. Dozvěděli jsme se informace o výrobě a mnohé z nás zaujalo automatické plnění lahví. Z Vizovic jsme vyrazili do Uherského Hradiště na prohlídku krásně opraveného města. Zde se k nám připojila také bývalá profesorka naší školy Lenka Dostálová. Po prohlídce nás čekal obídek v pěkné restauraci Net. Dále následoval rozchod ve městě a poté už rychle do skanzenu Modrá. Pan průvodce nám mírně uspávajícím hlasem povídal o starých Slovanech, takže některé z nás zajímaly více volně pobíhající kozy. Během prohlídky jsme ochutnali pečené těsto podle receptury obyvatel Velké Moravy a navštívili kostelík, kde se vdávala paní profesorka Dostálková, dnes už Závodná. I přes protesty některých z nás jsme pak pokračovali do vesnice Vlčnov s folklorními stavbami, kde se každý rok koná Jízda králů. Paní průvodkyně ve slováckém domečku po čtvrthodině výkladu zjistila, že je tetou jednoho z našich svěřenců. Následovalo bouřlivé uvítání, kdy se tato „prostorově výraznější“ a velmi temperamentní dáma s pokřikem „Martíčkůůůů!“ vrhla na prostorově poněkud méně výrazného Martina Gálu, aby se ho pokusila rozdrtit ve své náruči, což se, bohužel, nepodařilo. Když krev netekla ve světnici, rudá barva převládla alespoň na dvoře, kde se Anežce Tˇ. podařilo opřít o čerstvě natřenou zeď, což mělo za následek, že půlka 3. A měla ani ne za půl minuty na tváři červený flek. Pak už následovala jen kratičká prohlídka Luhačovic, kde si největší odvážlivci usrkli ze smrdutých pramenů. Na hotel jsme se vrátili před sedmou, zašli jsme se na večeři a vydali se připravit své zevnějšky na vrchol společenské rubriky exkurze – večerní diskotéku. Naše taneční kreace k nám přilákaly dokonce některé z návštěvníků hotelu. Na pokoje se nám moc nechtělo, ale poslední noc proběhla celkem v klidu, jen dva trestné referáty se rozdaly.
V pátek už následovala zpáteční cesta a během ní jsme se stavili v Jihlavě, kde jsme se „vyřádili“ v místním akvaparku a někteří z nás vyjeli i do města. A pak už nás čekal jen návrat domů a probírání zážitků. Exkurze se nám líbila, docela dost jsme se toho dozvěděli z referátů spolužáků čtených v autobuse, od průvodců a našich profesorů. Takovouto akci bych si klidně ještě ve starších ročnících zopakovala.

Viktória Babejová – Kmecová, 3.B
studentky 3. A
upravil, mírně doplnil a částečně zcenzuroval J. Čapek

Kurz německého a francouzského jazyka

17. 9. 2006 - 23. 9. 2006 výběr studentů sext Vedoucí : J. Šťastná, lektoři: J. Janská, H. Farská, R.Koehlerová

Ve dnech 17. – 23. 9. 2006 se vybraní studenti šestých ročníků zúčastnili jazykového kurzu zaměřeného na výuku německého a francouzského jazyka. Kurz se konal nedaleko Prahy v romantickém prostředí obce Zlenice na břehu Sázavy. Ubytovaní jsme byli v penzionu Sázavka, postaveném v r. 1929.
Studenti byli rozděleni do tří skupin, dvě skupiny němčinářů, jedna skupina francouzštinářů.
Jaký byl program? Dopolední vyučování probíhalo ve dvou 90minutových blocích. Jazyková výuka byla kombinovaná se sportovní činností. V odpoledních hodinách navštívili studenti některé pamětihodnosti v okolí, např. hrad Český Šternberk, hrádek a muzeum v Týnci n. Sázavou, Ladův památník v Hrusicích, zříceninu Hláska, přemyslovské Hradiště. Jedno odpoledne bylo věnováno orientačnímu závodu. Přestože pokyny byly pouze v němčině a francouzštině, dorazili všichni studenti do cíle. Každý den po večeři probíhal nácvik německých a francouzských písní, které sextáni zazpívali poslední večer u táboráku.
Díky příjemnému prostředí, krásnému slunečnému počasí a především díky milým a disciplinovaným studentům se jazykový pobyt vydařil.

Členové Evropského klubu v Úřadu vlády

27. 6. 2006 členové Evropského klubu J. Čapek

27.6. 2006 navštívili členové Evropského klubu a jejich příznivci Úřad vlády. Vyslechli jsme si zajímavou přednášku o historii budovy, ale hlavně prošli vnitřní prostory úřadu – sál pro tiskové konference, schodiště a prostory pro oficiální návštěvy a především místnost pro zasedání vlády, kde jsme si vyzkoušeli, jak se sedí pánům ministrům a paním ministryním.
Že by předznamenání pro budoucí kariéry některých z nás?

Jazykový a poznávací kurz v Anglii – Eastbourne

29. 4. 2006 - 5. 5. 2006 zájemci z řad studentů tercie - septimy M. Zikl, J. Matějka

S velkýma očima jsem si myslel, že z tak velké školy naplním celý autobus pouze našimi studenty. Nakonec jsme byli rádi, že pan ředitel povolil účast i studentům z tercie, kteří zvedli naši účast na 22 studentů. V sobotu 29.dubna ve dvě hodiny odpoledne jsme společně se dvěma základními školami naplnili dvoupatrový autobus. Mladá a sympatická paní průvodkyně Markéta byla velice ochotná a odpovídala na naše otázky cestou na Plzeň a na hraniční přechod Rozvadov přednášela veškeré informace týkající se naší cesty. Velice komfortní autobus nám pomohl překonat cestu přes Německo, Belgii a Francii až do přístavního města Calais. Kolem čtvrté hodiny ráno jsme nastoupili na trajekt a zhruba hodinovou plavbou do Anglie do přístavu Dover. Ve Velké Británie nás přivítaly bílé doverské útesy v mlžném oparu. Naše cesta po vylodění směřovala do Londýna. Okolo osmé ranní náš autobus zaparkoval u parku Greenwich. Procházka královským parkem s nultým poledníkem, královskou observatoří a plachetnice Cutty Sark. Dále londýnskou dopravou do centra. V centru Londýna jsme začali v národním muzeu. Po dvouhodinové prohlídce jsme se separovali od p. průvodkyně a základních škol a našimi průvodci se stali prof. M.Zikl a pan ředitel J. Matějka. Skrz město jsme šli po vlastní ose. Viděli jsme čtvrti Westminster, Westministerské opatství, budovy parlamentu, Whitehall, Buckinghamský palác, Trafalgarské náměstí a Piccadilly Circus. V pět hodin jsme měli sraz u autobusu v Greenwich. Po hodině čekání na druhou skupinu jsme vyrazili směr Eastbourne. Tam okolo půl sedmé jsme byli rozděleni po dvou nebo po třech do hostitelských rodin.
Od pondělí do čtvrtka 4 výukové dny, 16 lekcí, jsme měli každé ráno anglické vyučování. Byli jsme rozděleni do čtyř skupin a každou hodinu jsme měli jiného lektora. Každé odpoledne jsme měli fakultativní výlet po jižní Anglii. Navštívili jsme přímořské letovisko Brighton s nádherným molem. Městu vévodí Královský Pavilon v indickém stylu, který sloužil jako útočiště krále Jiří VI. Večer vždy na meeting point kde si nás hostitelské rodiny odvezli domů. Další den odpoledne jsme navštívili bývalou vesnici Hastings. Odt town se nachází mezi dvěma kopci – West Hill, na kterém se nachází zřícenina hradu z dob Viléma Dobyvatele a krásná vyhlídka East Hill, na který vede lanová dráha. Nedaleko hradu se nacházejí Pašerácké jeskyně a Sea Life Centre – podmořské akvária, které jsme samozřejmě navštívili. Další odpoledne jsme šli na nádhernou procházku podél mořského pobřeží ve výšce až 100 m nad mořem kam až sahají nejvyšší křídové útesy, cesta okolo dvou historických majáků ukončena na kamenité pláži přímo u moře – Beachy Head. Předposlední odpoledne jsme vyrazili do městečka Battle. Zde se odehrávala bitva o Hasting. A zbytek odpoledne jsme poznali město ve kterém jsme bydleli Eastbourne. V pátek poslední den před odjezdem jsme navštívili opět Londýn. Prohlídka začala u budov parlamentu a známých hodin Big Ben. Na druhém břehu Temže naproti Londýnskému oku (obří kolo) jsme se nalodili na výletní loď a po proudu jsme podnikli plavbu k pevnosti Tower of London. Dále přes Tower Bridge na prohlídku křižník Belfast, válečná loď z dob válek dnes jako muzeum. A konečně na dlouho očekávané londýnské podzemí The London Dungeon. Jedna z prvních a nejznámější strašidelných atrakcí v Evropě. Po velice dlouhém a náročném dni jsme dostali poslední volný rozchod v Greenwich před nástupem do autobusu. Okolo šesté večer jsme vyrazili směr Česká Republika.
Musím poděkovat všem studentům, kteří se zúčastnili tohoto zájezdu, že se chovali velice slušně v hostitelských rodinách tak i ve škole. Byli spolehlivý a zodpovědní. Bez jakékoli stížnosti nebo problému zvládli celou akci. Malé problémy byly pouze s druhou skupinou ze základních škol, která malinko narušila chod zájezdu.
Určitě stálo za to shlédnout tento jih Anglie, krásnou a zajímavou oblast s nádhernou přírodou s historickými místy a městy. Všichni jsme si odnesli spousty vědomostí a znalostí. Procvičili anglický jazyk mluvením tak i poslechem a užili si spoustu legrace. Doufám, že o další zájezd do Anglie bude větší zájem, naplníme autobus pouze našimi studenty, abychom se nemuseli pojit se žáky z jiných škol.

Terezín

23. 3. 2006 studenti septim V. Válek, M. Zikl, J. Pešinová, J. Harčariková

Po šťastném shledání takřka všech účastníku před školou jsme se vydali dvojicí luxusních autobusů (viz přiložené fotografie) na lehce začarovanou cestu. Přes veškeré úsilí pana řidiče i profesorského doprovodu jeden z autobusů "zakufroval".
Po veselém shledání se celá výprava vydala do neveselého Terezínského památníku. Teď by měla následovat obsáhlá pasáž o tom, co vše jsme shlédli a jak to na nás zapůsobilo, ale nezbývá mi, než vám doporučit absolvovat tuto exkurzi na vlastní kůži. Samotný popis jednoduše nemůže nahradit atmosféru a zážitky z popisované exkurze.
Následovala návštěva nedaleké spalovny a památníku obětí Terezínských zvěrstev.
Zpáteční cesta ubíhala poněkud nezvykle klidně a bez velkých obtížích jeden z autobusů dorazil zpět ke škole v odpoledních hodinách. Druhý se bohužel nepoučil a stejně jako zrána, tak i teď maličko "zakufroval".
Více informací Vám podají studenti, kteří s námi vše absolvovali, nebo také profesorský doprovod. Poslední věta závěrem - pokud budete mít tu možnost, rozhodně Terezín navštivte.

Zimní esteticko-výchovný kurz

23. 11. 2005 - 27. 11. 2005 studenti se zájmem o umělecké tvoření J. Pešinová, V. Kubíčková, L. Matoušková, M. Králová

Podzimní deprese esteťák z vás vytřese

Každoroční sjezd (rádoby) umělecky založených individuí našeho ústavu se tentokrát konal v rekreačním středisku Avie, nedaleko jihočeské vesničky Ostrovec. Hvězdně obsazený (ovšem autoritu neztrácející) pedagogický dozor sliboval relativně odlehčený režim. Také spolužáci z řad nejmladších bystře vytušili příležitost, jak na pár dní zmizet ze školy a ani na moment nezaváhali odevzdat přihlášku.
Hned prvního rána začaly vznikat scénáře a první skicy kulis. Pravda, někteří tradiční účastníci kurzu z řad oktáv měli jisté snahy věnovat se učení nebo podobným nesmyslným činnostem, ovšem s příjezdem několika starých známých absolventů GNK vzaly jejich přihlouplé myšlenky za své. Bohužel, také nutkání patnáctiletých slečen malovat bylo to tam, když při pohledu vzhůru na některé bývalé studenty zvládly jen zírat s otevřenou pusou.
Ale k práci. Příprava divadelních scének a písniček pro vánoční pořady nebo i jen tak pro zábavu, byla hlavní náplní celého pobytu. Někteří připravovali rekvizity, jiní dávali dohromady repliky nebo nacvičovali na vánoční koncert v Loretě. A pár hyper aktivních jedinců dokonce stíhalo vše. Pozitivem je, že každý rok se na jakékoli tvůrčí činnosti studenti podílejí bez větších náznaků nelibosti. O příčinách tohoto jevu, ve školních lavicích spíše nevídaného, lze pouze spekulovat. Záhadě se dokonce rozhodli přijít na kloub profesoři Čapek a Válek, kteří se zastavili na víkend.
Odpolední procházky spojené s veselými hrami v zasněženém okolí (uchytil se zejména tzv. oválek profesora Válka vyžadující nemalé IQ) a večerní předvádění napůl nacvičených mini představení vyčerpalo pokaždé všechny (profesory) natolik, že i ti nejodolnější usnuli ještě před večerkou. Dokonce i paní profesorka Kubíčková odložila s úderem jedenácté všudypřítomnou videokameru a s křečí v palci během pár vteřin usnula.
Kdo neviděl, neuvěří.

Adaptační kurz prim 2005 - Horní Poříčí u Střelských Hoštic

12. 9. 2005 - 17. 9. 2005 1.A, 1.B J. Friml, V. Kubíčková, B. Kösslová

Jak je již tradicí na našem gymnáziu, uskutečnil se ve třetím zářijovém týdnu ve výcvikovém středisku University Karlovy adaptační kurz pro studenty nově nastupujících prim. Krátce po nezbytných administrativních záležitostech ve škole odjíždějí studenti do krásného prostředí jižních Čech, kde prožijí týden společného života.
Proč se tato akce uskutečňuje a jaký má význam? Především je to možnost pro vyučující jak poznat nové studenty v prostředí mimo školní lavice, pro studenty pak zase seznámit se svými novými spolužáky a pedagogy. Součástí tohoto kurzu byl zároveň i projekt Zážitkem proti drogám, který organizačně a personálně zajišťovalo občanské sdružení Jules a Jim. Jeho cílem bylo poznat vlastnosti, schopnosti a dovednosti studentů, které jsou důležité pro jejich uvědomění si místa v kolektivu.
A jak to všechno probíhalo? Celý kurz byl rozdělen do dvou na sebe navazujících celků.
V tom prvním, který vedli lektoři projektu (studenti VŠ s odpovídající kvalifikací a pověřením), se formou speciálních her a cvičení dostávali studenti do situací, které vedly k odbourávání zábran a barier, jež před sebou měli v důsledku své přítomnosti v novém kolektivu. Na to navazovaly teambuildingové hry pro hledání společného řešení problémů s následující diskuzí. Cílem bylo pomoci nalézt studentům své místo ve skupině a napomoci vytvoření zdravého, třídního a školního kolektivu.
Druhým celkem kurzu byla práce pedagogů gymnázia s třídními kolektivy. Především třídní učitelé prim měli možnost poznat své studenty, a to jak v modelových situacích, tak při přímém působení ve výuce, která na tomto kurzu probíhala netradičními formami v netypickém prostředí a obsahovala pouze vybrané učební předměty (výtvarná a hudební výchova, tělesná výchova, orientace v přírodě,apod.).
Kromě těchto dvou celků, které probíhaly při dopoledním a odpoledním programu, jsme absolvovali půldenní výlet na blízký hrad Rabí. Večerní program byl pak vyplněn jednak přípravou závěrečného společného večera, jednak společnými soutěžemi (specifickou formou upravené televizní soutěže Kufr, či Pevnost Boyard).
Veškeré tyto aktivity směřovaly k závěrečnému společnému večeru. Zde se obě třídy představily pásmem scének a písniček, které si společně se svými třídními učiteli během uplynulého týdne připravovaly. A věru bylo se na co dívat! Počáteční ostych z nového prostředí by ten tam, obě třídy se doslova předháněly ve snaze se prezentovat před ostatními, při současném uznalém potlesku při vystoupení druhé třídy! Jejich zaujetí, nervozita, snaha podílet se na úspěchu programu své třídy, fandění a uznání pro druhé, byly tou nejlepší vizitkou úspěšnosti celého kurzu (tedy alespoň pro přítomné pedagogy a lektory)!
Je samozřejmé, že výsledky a hodnocení lektorů projektu Zážitkem proti drogám byly škole předloženy a staly se důležitými podklady pro další práci třídních učitelů a ostatních pedagogů. Rovněž třídní profesoři si pochvalovali možnost strávit ještě před rozběhnutím výuky ve škole týden se svými studenty v atypickém prostředí, kde mají možnost je poznat lépe a blíže než ve školní lavici. Domníváme se také, že podobné akce, jakým byl náš adaptační kurz, jsou velice vhodné, a jsou přirozeným, nenásilným přechodem a adaptací dětí na radikální změnu jejich nového životního prostředí, na nové spolužáky a pedagogy.
A to také vlastně odpověď na otázku, položenou v úvodu tohoto článku a zároveň i důvod, proč chceme v pořádání těchto akcí i nadále pokračovat!

1  ...  19  20  21