Návštěva členů EK v Národním památníku na Vítkově

30. 11. 2009 Evropský klub Novák Jan

Skutečnost, že každý národ si potřebuje symbolickým způsobem připomenout důležité okamžiky své vlastní historie, jsme si v Evropském klubu společně uvědomili v pátek 27. 11. v Národním památníku na Vítkově. Na vlastní oči jsme však také viděli, že tyto symboly mohou být i systematicky zneužívány.
Setkali jsme se u budovy Historického ústavu Armády ČR, kde si nás vyzvedl jeden z autorů výstavy v hodnosti majora. Vojenským krokem jsme pak vystoupali na vrchol kopce, aby se před námi otevřel nejen krásný pohled na celou Prahu, ale zároveň nás ohromila monumentalita Národního památníku původně určená legionářskému odkazu. Naším pozorným očím však nemohly uniknout úpravy provedené v 50. a 60. letech, které nám připomněly, že historii je možné také různě překrucovat a překroucenou ji propagandisticky využívat.
Náš průvodce samozřejmě znal každé zákoutí nově instalované výstavy a k exponátům připomínajícím „křižovatky české a československé státnosti“ nám podal zasvěcený výklad. Uniforma našeho hostitele a jeho hluboké znalosti i zajímavý výklad po chvíli přitáhly i další návštěvníky výstavy a někteří z nich se dokonce přidali k naší malé skupince. Mnozí z nás si tak nejen připomněli školní látku, ale také načerpali informace, které se v obvyklých případech nedají získat ani zevrubným studiem knih.
Naši výpravu jsme jak jinak než symbolicky zakončili diskusí pod tamější sochou Jana Žižky - největší jezdeckou sochou na světě. Zatímco prudký vítr čechral naše vlasy, společně jsme si vyjasňovali názory na problémy souvisejících s významnými milníky naší historie 20. století.

Zprávu sepsal: Jan Novák

Návštěva členů EK na Ministerstvu zahraničních věcí

23. 11. 2009 Členové Evropského klubu Novák Jan

V pátek 20. listopadu 2009 jsme opustili školní zdi a společně jsme navštívili Ministerstvo zahraničních věcí v jeho hlavním sídle – Černínském paláci. Po absolvování nutné bezpečnostní kontroly se nás ujaly zástupkyně Diplomatické akademie MZV, která se zabývá vzděláváním budoucích pracovníků diplomatické služby. Sama paní vedoucí Diplomatické akademie nás poté provedla zákoutími Černínského paláce a ukázala nám reprezentativní prostory ministerstva. Na místě určeném pro tiskové konference ministra zahraničí nás zasvětila do základních pravidel diplomatického protokolu. Následovala prohlídka bytu Jana Masaryka a dalších pro veřejnost uzavřených prostor. Aby zážitků nebylo málo, uvedla nás do zasedací místnosti, kde jsme se usadili do pohodlných židlí, na nichž jindy sedávají pracovníci ministerstva a jejich hosté při řešení otázek zahraniční politiky. Přednáška, kterou jsme v přátelské atmosféře vyslechli, byla zajímavá kvůli spoustě nových informací, ale také zejména proto, že tyto informace nám podala dáma, jež dlouhou dobu pracovala jako generální konzulka v Mumbai, a mohla nám tak zprostředkovat vlastní zkušenosti z diplomatické práce.
Díky této návštěvě tak rozumíme základním pojmům z diplomacie a známe historii i současnost Černínského paláce, ale nahlédli jsme i pod povrch toho, co denně čteme v zahraniční rubrice českých deníků o Evropské unii a zahraničních vztazích naší země.
A nejsou to pouze zkušenosti a zážitky, jež nám navždy zůstanou. Vřelé přijetí a přátelskou atmosféru totiž dokreslily upomínkové předměty k českému předsednictví Evropské unii, které si každý z nás odnesl v dárkové tašce s sebou domů. Za uskutečnění návštěvy velkou měrou vděčíme také Školnímu kulturnímu klubu.
Zprávu sepsal: Jan Novák

Stanovisko členů Evropského klubu k problému squattingu

19. 11. 2009 Evropský klub Novák Jan

My, členové Evropského klubu, jsme se dne 23. 10. 2009 usnesli na následujícím:

Při vědomí složitosti a komplikovanosti fenoménu nazývaného squatting je velice těžké najít jednoznačné stanovisko. Squatting představuje mnohobarevný a složitý společenský problém, který může být vnímán z mnoha stran.
Na jedné straně slýcháme z médií zprávy o nelegálním obsazování neobydlených objektů (, které však mají svého vlastníka) s cílem z nich vybudovat centra alternativní kultury a kritické obrazy současné „západní“ společnosti. Zanedbané a chátrající objekty se stávají alternativou pro současný způsob života a zároveň se svým stylem života squatteři snaží upozornit, že existuje i jiný hodnotový žebříček, než žebříček konzumní společnosti (kariéra a peníze). Jako přínosná se nám jeví snaha o záchranu a využití hodnotných architektonických památek. Hnutí, které původně vzniklo jako návrh řešení složité bytové situace tak vystoupilo s dalšími požadavky a ukazuje se dále jeho složitost a myšlenkové základy. Tato kultura či subkultura squatterů se snaží aktivně prezentovat a zpřístupňovat většinové společnosti odlišný pohled na život. Jde však pouze o kulturní hnutí? Nebo jde jen o prostou negaci či protest? Jde zde o aktivní alternativu, která je určena pro široké publikum? Tyto znepokojující otázky nás přivádí ke druhé straně problému.
Nejsou totiž vůbec ojedinělé zprávy o problematice občanského soužití v lokalitách, kde se nachází tzv. squat. Údajně časté rušení nočního klidu, nepořádek v okolí a každodenní spory s obyvateli okolních domů se ukazují jako věc, přes kterou se většinová společnost není schopna přenést. Rádi bychom však upozornili ještě na jednu, „hlubší“ stránku problému. Squatteři vycházejí z přesvědčení, že: „Právo na soukromé vlastnictví není nadřazeno právu na bydlení.“ Tento argument chápeme jako velice závažný. Dotýká se totiž samotných základů právního řádu i samotného lidství jako takového (Listina – čl. 11). Není totiž právě soukromé vlastnictví jedním z nejzákladnějších lidských práv? Není naopak právo na soukromé vlastnictví nadřazeno právu na bydlení? Je to přeci naše soukromí a vlastní majetek, co představuje zajištění každého člověka a předpoklad svobodného jednání. Podle našeho názoru je soukromé vlastnictví tím, co zasluhuje ochranu. Na soukromém vlastnictví totiž závisí život každého z nás. Představuje určitou jistotu a předpoklad obživy a osobní svobody. Právo svobodně a s vlastním uvážením používat svůj majetek má být tedy přísně chráněno.
Oceňujeme tedy přínos squattingu a jeho snahy v sociální oblasti, v důrazu na řešení bytového problému a reprezentaci alternativních kulturních aktivit. Zároveň však konstatujeme, že některé počínání squatterů je pro společnost nežádoucí (porušování zákona, zásad občanského soužití). Podle nás je nutné respektovat osobní vlastnictví. Ovšem na druhou stranu je nutné předmět osobního vlastnictví náležitě spravovat.


Jako zpravodaj zpracoval: Jan Novák
Přítomní členové: Iveta Frydrychová, Jan Fiala, Ondřej Žálmánek

1  ...  9  10  11