Přednáška v Informačním centru OSN

23. 4. 2010 Členové Evropského klubu Novák Jan

Přednáška v Informačním centru OSN
Dne 16. 4. jsme opět opustili školní zdi a v hojném počtu se sešli, abychom navštívili přednášku v informačním centru OSN. Jeho vedoucí nás přijal v přednáškovém sále, kde nám přednesl nejen fakta a údaje o tzv. „peacekeepingu“, ale také nám jako aktivní účastník mírových misí zprostředkoval vlastní zážitky. V kanadském dokumentu Peacekeepers jsme poznali, že vyslání vojenské mírové mise představuje až poslední možnost v tzv. „udržování míru“, kterou předchází náročná diplomatická práce několika desítek lidí pracujících pro jednotlivé státy Rady bezpečnosti. Záběry z Konžské provincie Itury ukázaly, kolika nebezpečným situacím jsou vojenští pozorovatelé i samotní vojáci vystaveni přímo v terénu.
Spíše než hotové odpovědi nás po přednášce a filmu napadaly otázky o roli OSN v současném světě, situaci v různých částech světa a české účasti v mezinárodních organizacích. Všichni z nás nepochybně pravidelně pročítáme zahraniční rubriku českých deníků i zahraniční tisk, kde se po naší návštěvě v informačním centru budeme bezpečně orientovat.

Jako zpravodaj zapsal: Jan Novák

Související odkazy:
http://www.osn.cz/
http://www.ipexview.com/solution/videos/National_Film_Board_of_Canada/The_Peacekeepers/84/
http://www.onf-nfb.gc.ca/eng/collection/film/?id=51559

Evropský klub: Mají mít zvířata nějaká práva?

8. 2. 2010 Členové EK a další hosté Novák Jan

Mají mít zvířata práva?

V Ottově encyklopedickém slovníku pod pojmem „zvířena“ najdeme čtyři kategorie. První kategorie je mikrofauna, to jsou mikroskopičtí živočichové, jako například prvoci, vířníci, želvušky, půdní hlísti apod.; druhou kategorií je mezofauna, to jsou hlavně členovci menší než 1 mm; třetí kategorií je makrofauna, mezi makrofaunu řadíme větší členovce, červy a měkkýše; poslední kategorie megafauna, do níž patří obratlovci, vyvolává v ochráncích přírody vášně a právě tato skupina živočichů by měla být privilegovaná a mít práva.
Utrpení zvířat je z velké míry zapříčiněno nezájmem lidí k jejich osudu. Tento názor má dva hlavní kořeny: první spočívá v učení křesťanství, které udílí nesmrtelnost, svrchovanost a zcela jedinečné postavení pouze člověku; jemu je dáno panování nad všemi živými tvory i celou přírodou a jemu jedinému je přiřčena nesmrtelná duše. Zvířata zbavená duše jsou člověku zcela podřízena a odkázána pouze na jeho dobrou vůli; přikázání „nezabiješ“ se na ně nevztahuje. Kořeny druhého způsobu nazírání lze najít v karteziánské doktríně, založené na učení filozofa Descarta a jeho následovníků, podle které zvířata nejsou obdařena vědomím a schopností vnímat bolest. Mimolidská stvoření, ponížena na pouhé animované stroje, tak byla zbavena nejenom nároku na posmrtný život, ale na cokoliv, co by bylo možno nazvat životem; dle zastánců této doktríny zvířata v pravém slova smyslu jako by nežila vůbec.
"Otázka nezní: Jsou schopna myslet? ani: Umějí mluvit?, ale: Mohou trpět?" Zvířata v Česku jsou chráněna na základě zákona na ochranu zvířat proti týrání (novelizován zákonem č. 162/1993 Sb.), který byl vydán v roce 1992 na popud mezinárodních předpisů Rady Evropy a Evropského společenství. Tento zákon zakazuje jakoukoliv formu týrání divoce žijících i chovaných zvířat a současně i formu propagace jejich týrání pro všechny fyzické i právnické osoby na území státu. Ve smyslu zákona se zvířetem rozumí jakýkoliv obratlovec vyjma člověka, nikoliv však plody nebo embrya těchto zvířat. Zákon ukládá všem osobám chránit zvířata před týráním. Ochranu zvířat zákon nařizuje provádět ministerstvu zemědělství České republiky a dalším příslušným orgánům, jako je například Státní veterinární správa České republiky či místní úřady obcí. Tyto orgány provádějí kontroly při chování zvířat, přepravě, na jatkách či při laboratorním využívání zvířat. Koordinaci mezi jednotlivými orgány zajišťuje Ústřední komise na ochranu zvířat.
Utrpení zvířete dle zmiňovaného zákona je jakýkoliv stav způsobený podnětem nebo zákrokem, kterého se nemůže zvíře samo zbavit a který zvířeti způsobuje bolest, zranění, zdravotní poruchu anebo smrt (jedná se o zákroky způsobující nepřiměřenou bolest prováděného zákroku, u smrti zvířete se rozlišuje usmrcení a utracení, které se provádí pokud možno bezbolestně). Naproti tomu například použití biče není obecně považováno za týrání zvířete, pokud při jeho použití nedojde ke vzniku modřin či poranění kůže zvířete. Za týrání je naproti tomu považováno využívání zvířat jako lákadla či zkoušet zvíře na jiném zvířeti, štvát zvířata proti sobě (vyjma potřeb při lovu) atd. Na území Česka jsou tak zakázány i zvířecí zápasy, které jsou v některých jiných zemích běžné (např. kohoutí zápasy).
V Česku jsou zvířata částečně chráněna i v rámci dalších zákonů, kdy usmrcení zvířete může být např. považováno za poškození cizí věci. V případě zjištění porušování práv zvířat je kontrolní orgán schopen zahájit správní řízení, které může vést k udělení pokuty, odebrání zvířat či k podání podnětu k trestnímu stíhání zodpovědné osoby. Při správním řízení může být pachateli uložena pokuta ve výši 50 000 Kč nebo při opakovaném provinění 200 000 Kč. Od roku 1992 do roku 2004 bylo v Česku za týrání zvířat odsouzeno celkem 221 osob. V roce 2007 bylo za týrání zvířat odsouzeno 17 lidí, což je čtyřikrát více než v roce 2006.

My, členové Evropského klubu, jsme se dne 5. 2. 2010 usnesli na následujícím:

Členové Evropského klubu v diskusi objevili, že položená otázka je velice složitá, a proto jednoznačná odpověď vyžaduje zodpovězení dalších otázek. Pokud chceme vyřešit otázku, jestli mají mít zvířata práva, je nutné zabývat se těmito problémy:
• Kde končí a kde začíná utrpení zvířat?
• Do jaké míry je člověk oprávněn zasahovat do přirozeného prostředí zvířat?
• Jaká je hranice mezi rozmary člověka a jeho potřebami vzhledem k týrání a „využívání“ zvířat?
• Co je vlastně člověk? Lze člověka považovat za součást zvířecí říše? Jaké vlastnosti jsou považovány za specificky lidské?
• Je zvíře svobodná bytost? Práva patří vždy ke svobodné bytosti stejně jako povinnosti.
• Nejsou zvířata na stejné „úrovni“ jako lidská mláďata, co se týče vnímání světa?
• Jak moc je člověk nadřazený zvířatům? Je vůbec nadřazený?
• Nejsou práva zvířat spíše povinnostmi lidí? Nakolik znamenají omezení člověka?

Jak zpravodaj zpracoval: Ondřej Žalmánek
Přítomní členové: Iveta Frydrychová, Jan Fiala, Lucie Daňková, Jan Novák

Pozdě, ale přece: Vánoce - duchovno nebo komerce? Evropský klub

7. 2. 2010 Členové Evropského klubu Novák Jan

Společné stanovisko členů Evropského klubu k otázce:
Vánoce – duchovno nebo komerce?

My, členové Evropského klubu, jsme se usnesli na následujícím:

Vánoce jsou a od pradávna byly jedním z nejdůležitějších svátků z celého roku, ale z křesťanského hlediska jsou méně důležité než Velikonoce. Dnešní pojetí Vánoc a to, jaký mají význam, lze nejlépe odůvodnit tím, že se slaví ve vhodnou dobu. Období končícího podzimu a nastávající zimy u lidí často způsobuje špatnou náladu a dokonce i deprese, a proto je potřeba se na něco těšit a udělat si menší odpočinek a pohodu. Je také naprosto logické, že datum Vánoc se shoduje s datem zimního slunovratu a přibližně odpovídá i datu nového roku, protože v tomto období měly své svátky i pohané, a tak lidé šířící se křesťanství snadněji přijímali. Skutečný původ Vánoc tedy není zcela jednoznačný.
Vánoce se slaví již přibližně od sedmého století a od té doby prodělalo jejich pojetí značný vývoj. Kupříkladu strojení stromečku se ujalo až začátkem dvacátého století a věnování skutečně cenných vánočních dárků je záležitostí teprve nedávné minulosti. Také jednotlivé oblasti světa se liší v pojetí tohoto svátku. Ovšem ve všech zemích někdo nosí dárky (Santa Claus, Ježíšek, Befana, Děda Mráz, skřítci…).
Objevují se však názory, že v poslední době se způsob oslavy Vánoc příliš odkloňuje od původního. Zcela jistě jsou tyto názory alespoň v něčem pravdivé. Vánoce tak dostávají úplně nový rozměr. Někteří lidé se stresují tím, že nestíhají nákup vánočních dárků (místo klidného očekávání Vánoc), v obchodě se zběsile nakupují dárky, a Vánoce se stávají komerční záležitostí. Pro obchodníky se tedy stává předvánoční období „zlatým dolem“ a po Vánocích nastává další významné období – takzvané povánoční výprodeje. Dárky se tedy staly neodmyslitelnou součástí Vánoc. Určitě jsme všichni zažili, že nám někdo dal dárek, který je nám úplně k ničemu, nebo který jsme už několikrát za sebou dostali a někdo nám ho dal jen proto, že musel a neví, co darovat. Jaký je tedy původní smysl dárků? Původně se totiž dávalo např. jablko, drobná ozdoba nebo věc denní potřeby a šlo o to, někoho obdarovat a dát mu najevo, že ho máte rádi a že vám na něm záleží. Dobré je také zamyslet se nad skutečnou hodnotou dárků. Je opravdu cenný dárek, který má velkou peněžní hodnotu? Nebo takový, který dotyčný vybíral opravdu pečlivě nebo ho dokonce vyrobil?
Dalším komerčním aspektem Vánoc, který bezprostředně souvisí s negativními účinky globalizace, je nahrazování a přejímání tradic podle cizího vzoru (Santa Claus, světelné ozdoby domů). Zneužívání Vánoc ke komerčním účelům jim určitě neprospívá a není divu, že některým lidem se to nelíbí do té míry, že například na ulici pálí postavičku Santa Clause.
Ovšem nelze říci, že dnes Vánoce nemají vůbec duchovní význam. Všimněme si například častých charitativních akcí před Vánoci to je důkazem toho, že jsou lidé v tomto období více soucitní a solidární a nemyslí jenom na sebe.
Měli bychom tedy, pokud o to ovšem vůbec stojíme, změnit svůj postoj k dárkům a potažmo k Vánocům jako takovým? A když ano, tak jak? Máme snad veřejně pálit figurku Santa Clause nebo se snad na Vánoce uchýlit do kláštera?
Měli bychom se minimálně zamyslet nad opravdovým významem Vánoc a uvědomit si, jak je důležité, že máme své blízké a strávit Vánoce jako opravdové svátky klidu a pohody. V současných Vánocích se tedy střetává komerce a duchovno nebo snad duchovno a komerce ?
Je tedy otázkou, v jakém poměru by měly oba aspekty Vánoc být.

Jako zpravodaj zpracoval: Jan Fiala
Přítomní členové: Jan Fiala, Iveta Frydrychová, Ondřej Žalmánek, Jan Novák

Evropský klub: Internet - dobrý sluha nebo zlý pán?

7. 1. 2010 Členové Evropského klubu Novák Jan

My, členové Evropského klubu, jsme se dne 11. 12. 2009 usnesli na následujícím:

Internet představuje velice široké téma, ale přesto by se dalo rozdělit na dvě části. Bezpečný internet a nebezpečný internet. Nebezpečný – z pohledu uživatele (závislost) nebo počítače uživatele (viry). A proto musíme plně dbát na to, abychom věděli, co děláme a co si ještě můžeme dovolit.
Z hlediska „Nebezpečí pro uživatele“ je tu hned několik možností, na co si dávat pozor. Za zmínku stojí využívání nezabezpečených seznamek a chatů, kde si každý může zobrazit informace o vás a může je využít proti vám. Buď může využít „jen“ vaše informace a nebo může začít využívat váš život a zasahovat do něj způsobem, který nebudete moci ovlivnit. Policie může zasáhnout, ale vzhledem k anonymitě internetu je těžké získat důkazy a usvědčit pachatele.
Z hlediska nebezpečnosti internetu „pro PC uživatele“ je nebezpečné sdílení souborů přes internet s neznámými servery (stahování souboru, spamy v emailu). Vystavujeme se možnosti „chycení viru“, což také není příjemná záležitost, a při napadení vám nepomůže ani policie, ani doktor specializující se na viry (virolog), ale nějaký zkušený programátor vám odviruje PC.
Internet ovšem nemá jen špatné stránky. Usnadňuje rychlou a spolehlivou komunikaci, např. volání (zdarma – přes skype nebo jiné aplikace), psaní (icq) nebo posílání emailů (gmail, seznam.cz atd.). Umožňuje i stahování různých souborů. Je zde také větší výběr produktů než v kamenných obchodech. Nakupování po internetu je také daleko pohodlnější. Internet je rychlým zdrojem informací, ale není vždy dostatečně věrohodný a kvalitní.
Závěr členů evropského klubu: Internet užívat s rozmyslem a plným vědomím. Internetové prostředí poskytuje široké možnosti a zároveň s sebou přináší určitá rizika, jež je dobré znát a umět se před nimi chránit.

Jako zpravodajka zpracovala: Iveta Frydrychová
Přítomní členové: Jan Fiala, Ondřej Žalmánek, Jan Hrudka

Návštěva členů EK v Národním památníku na Vítkově

30. 11. 2009 Evropský klub Novák Jan

Skutečnost, že každý národ si potřebuje symbolickým způsobem připomenout důležité okamžiky své vlastní historie, jsme si v Evropském klubu společně uvědomili v pátek 27. 11. v Národním památníku na Vítkově. Na vlastní oči jsme však také viděli, že tyto symboly mohou být i systematicky zneužívány.
Setkali jsme se u budovy Historického ústavu Armády ČR, kde si nás vyzvedl jeden z autorů výstavy v hodnosti majora. Vojenským krokem jsme pak vystoupali na vrchol kopce, aby se před námi otevřel nejen krásný pohled na celou Prahu, ale zároveň nás ohromila monumentalita Národního památníku původně určená legionářskému odkazu. Naším pozorným očím však nemohly uniknout úpravy provedené v 50. a 60. letech, které nám připomněly, že historii je možné také různě překrucovat a překroucenou ji propagandisticky využívat.
Náš průvodce samozřejmě znal každé zákoutí nově instalované výstavy a k exponátům připomínajícím „křižovatky české a československé státnosti“ nám podal zasvěcený výklad. Uniforma našeho hostitele a jeho hluboké znalosti i zajímavý výklad po chvíli přitáhly i další návštěvníky výstavy a někteří z nich se dokonce přidali k naší malé skupince. Mnozí z nás si tak nejen připomněli školní látku, ale také načerpali informace, které se v obvyklých případech nedají získat ani zevrubným studiem knih.
Naši výpravu jsme jak jinak než symbolicky zakončili diskusí pod tamější sochou Jana Žižky - největší jezdeckou sochou na světě. Zatímco prudký vítr čechral naše vlasy, společně jsme si vyjasňovali názory na problémy souvisejících s významnými milníky naší historie 20. století.

Zprávu sepsal: Jan Novák

Návštěva členů EK na Ministerstvu zahraničních věcí

23. 11. 2009 Členové Evropského klubu Novák Jan

V pátek 20. listopadu 2009 jsme opustili školní zdi a společně jsme navštívili Ministerstvo zahraničních věcí v jeho hlavním sídle – Černínském paláci. Po absolvování nutné bezpečnostní kontroly se nás ujaly zástupkyně Diplomatické akademie MZV, která se zabývá vzděláváním budoucích pracovníků diplomatické služby. Sama paní vedoucí Diplomatické akademie nás poté provedla zákoutími Černínského paláce a ukázala nám reprezentativní prostory ministerstva. Na místě určeném pro tiskové konference ministra zahraničí nás zasvětila do základních pravidel diplomatického protokolu. Následovala prohlídka bytu Jana Masaryka a dalších pro veřejnost uzavřených prostor. Aby zážitků nebylo málo, uvedla nás do zasedací místnosti, kde jsme se usadili do pohodlných židlí, na nichž jindy sedávají pracovníci ministerstva a jejich hosté při řešení otázek zahraniční politiky. Přednáška, kterou jsme v přátelské atmosféře vyslechli, byla zajímavá kvůli spoustě nových informací, ale také zejména proto, že tyto informace nám podala dáma, jež dlouhou dobu pracovala jako generální konzulka v Mumbai, a mohla nám tak zprostředkovat vlastní zkušenosti z diplomatické práce.
Díky této návštěvě tak rozumíme základním pojmům z diplomacie a známe historii i současnost Černínského paláce, ale nahlédli jsme i pod povrch toho, co denně čteme v zahraniční rubrice českých deníků o Evropské unii a zahraničních vztazích naší země.
A nejsou to pouze zkušenosti a zážitky, jež nám navždy zůstanou. Vřelé přijetí a přátelskou atmosféru totiž dokreslily upomínkové předměty k českému předsednictví Evropské unii, které si každý z nás odnesl v dárkové tašce s sebou domů. Za uskutečnění návštěvy velkou měrou vděčíme také Školnímu kulturnímu klubu.
Zprávu sepsal: Jan Novák

Stanovisko členů Evropského klubu k problému squattingu

19. 11. 2009 Evropský klub Novák Jan

My, členové Evropského klubu, jsme se dne 23. 10. 2009 usnesli na následujícím:

Při vědomí složitosti a komplikovanosti fenoménu nazývaného squatting je velice těžké najít jednoznačné stanovisko. Squatting představuje mnohobarevný a složitý společenský problém, který může být vnímán z mnoha stran.
Na jedné straně slýcháme z médií zprávy o nelegálním obsazování neobydlených objektů (, které však mají svého vlastníka) s cílem z nich vybudovat centra alternativní kultury a kritické obrazy současné „západní“ společnosti. Zanedbané a chátrající objekty se stávají alternativou pro současný způsob života a zároveň se svým stylem života squatteři snaží upozornit, že existuje i jiný hodnotový žebříček, než žebříček konzumní společnosti (kariéra a peníze). Jako přínosná se nám jeví snaha o záchranu a využití hodnotných architektonických památek. Hnutí, které původně vzniklo jako návrh řešení složité bytové situace tak vystoupilo s dalšími požadavky a ukazuje se dále jeho složitost a myšlenkové základy. Tato kultura či subkultura squatterů se snaží aktivně prezentovat a zpřístupňovat většinové společnosti odlišný pohled na život. Jde však pouze o kulturní hnutí? Nebo jde jen o prostou negaci či protest? Jde zde o aktivní alternativu, která je určena pro široké publikum? Tyto znepokojující otázky nás přivádí ke druhé straně problému.
Nejsou totiž vůbec ojedinělé zprávy o problematice občanského soužití v lokalitách, kde se nachází tzv. squat. Údajně časté rušení nočního klidu, nepořádek v okolí a každodenní spory s obyvateli okolních domů se ukazují jako věc, přes kterou se většinová společnost není schopna přenést. Rádi bychom však upozornili ještě na jednu, „hlubší“ stránku problému. Squatteři vycházejí z přesvědčení, že: „Právo na soukromé vlastnictví není nadřazeno právu na bydlení.“ Tento argument chápeme jako velice závažný. Dotýká se totiž samotných základů právního řádu i samotného lidství jako takového (Listina – čl. 11). Není totiž právě soukromé vlastnictví jedním z nejzákladnějších lidských práv? Není naopak právo na soukromé vlastnictví nadřazeno právu na bydlení? Je to přeci naše soukromí a vlastní majetek, co představuje zajištění každého člověka a předpoklad svobodného jednání. Podle našeho názoru je soukromé vlastnictví tím, co zasluhuje ochranu. Na soukromém vlastnictví totiž závisí život každého z nás. Představuje určitou jistotu a předpoklad obživy a osobní svobody. Právo svobodně a s vlastním uvážením používat svůj majetek má být tedy přísně chráněno.
Oceňujeme tedy přínos squattingu a jeho snahy v sociální oblasti, v důrazu na řešení bytového problému a reprezentaci alternativních kulturních aktivit. Zároveň však konstatujeme, že některé počínání squatterů je pro společnost nežádoucí (porušování zákona, zásad občanského soužití). Podle nás je nutné respektovat osobní vlastnictví. Ovšem na druhou stranu je nutné předmět osobního vlastnictví náležitě spravovat.


Jako zpravodaj zpracoval: Jan Novák
Přítomní členové: Iveta Frydrychová, Jan Fiala, Ondřej Žálmánek

1  ...  7  8  9