Stalo se

Cesta do Paříže

8. 11. 2006 studenti se zájmem o kulturu a cestování Nováková Nina

Paříž 2003 – 2004
Projekt Cesty evropskými městy

Paříž je mekkou kultury a umění, je městem, které velmi často určovalo tok evropských i světových dějin. Je místem setkání význačných osobností – malířů, básníků, spisovatelů, dramatiků, filmových tvůrců, ale i vědců, objevitelů a politiků. Je také městem módy, krásných žen a inspirativních mužů. Byli jsme tam a bylo nám skvěle!

Týden vědy a techniky

6. 11. 2006 - 12. 11. 2006 přírodovědné semináře - 7. a 8. ročník Dana Šimánková

Akademie věd České republiky letos od 6. do 12. listopadu 2006 uspořádala Týden vědy a techniky. Stejně jako v minulých letech Akademie věd spolupracovala na Týdnu vědy a techniky s Britskou radou v ČR a s Americkým vědeckým informačním střediskem. Letos navíc k přípravě přizvala i některé vysoké školy. Hlavními tématy Týdne se letos staly biotechnologie, nanotechnologie a evropské kulturní dědictví. Studenti přírodovědných seminářů ze 7. A 8. ročníků se zúčastnili přednášek a exkurzí a někteří se s Vámi podělí o své dojmy.

David HOŠEK, 8.C
Exkurze v Ústavu radiotechniky a elektroniky AV ČR

Zažili a následně sepsali: David Hošek, Martin Vaněk (Prvně jmenovaný přebírá plnou zodpovědnost za vše v úvodu řečené. Jeho názory nemusí být totožné s míněním p. Vaňka.)
Krátký úvod
Nepřívětivé čtvrteční odpoledne se neslo v pochmurném duchu. Blížil se konec šesté hodiny a s ním i naplánovaná návštěva ÚRE. Přiznám se rovnou, moc jsem se netěšil. Těšil jsem se na volné odpoledne a navíc ústav sám byl v místech, které bych za normálních okolností bez zaváhání nazval Dolní Tádžikistán. Cesta mi příliš rozptýlení neposkytla a první pohled na budovu ústavu mi připomněl školní budovu, již jsem s radostí opustil o pár desítek minut dříve.
Po menším nedorozumění na vrátnici (mimochodem, zdejší vrátný byl snad první vrátný podobné instituce, o němž se na první pohled nedalo říct, že je nejchytřejším člověkem v budově, dokonce se o tom nedalo ani uvažovat) jsme se dostali do sálu, kde nás čekala příjemná paní, jež se nepředstavila nebo jsem její jméno přeslechl. Shlédli jsme sestřihy z pořadů České televize, jež se dotýkaly ÚRE, a následně vybaveni lejstry s pokyny co, jak, kde a s kým jsme vyrazili vstříc "dobrodružství" v nejpodivnějších částech této podivné budovy.
Přesný čas ve vědě a technice
Podle mého názoru toto byla nejzajímavější naše zastávka za celé více než tři hodiny. Pracovna pana inženýra Čermáka v suterénu budovy hned naproti pancéřovým dveřím s nápisem "Kryt" sice zvnějšku nepůsobila příliš přívětivě, ale přesto jsme sebrali odvahu a rozhodli se pokračovat dále. Menší komplikace nastala poprvé kvůli nepřítomnosti pana inženýra v této prostoře, podruhé pak kvůli absenci kliky na jeho dveřích. S oběma problémy jsme si však poradili a po důrazném zaklepání jsme drze otočili klíči umístěnými v zámku a vstoupili. Inženýr Čermák vykoukl z jakési postranní místnosti, v první chvíli byl zjevně mírně zaskočen, že ho vůbec někdo navštívil, nicméně záhy nás velice mile přivítal ve svém hájemství.
V krátkosti nás seznámil s tím, že se nacházíme v laboratoři zabývající se přesným časem a frekvencí, která působí také jako Český státní etalon času a frekvence.
Slova pana inženýra byla jasně srozumitelná a výklad poutavý. Dovolil bych si říct, že jen jeho přednášce jsem byl schopen plně porozumět. V úvodu se zmínil o tom, že sekunda je nejpřesněji definovaná jednotka, jež je lidstvu dostupná, o způsobech jejího určování v historii, popsal princip cesiových hodin a potřebu přesného času a zejména frekvence pro společnost. Několikrát se také dotkl filozofického rozměru otázky "Co je to vlastně čas?" a citoval také klasické řecké filozofy. Byl bych přísahal, že i on je profesionálním filozofem.
Následně jsme se dostali k názorné ukázce pracoviště. V témže podlaží nám ukázal vyhodnocovací přístroje jejich několika cesiových hodin a zmínil se o určování světového času a důvodech uvádění času v pásmu nultého poledníku. Krátce pohovořil také o spolupráci s dalšími podobnými laboratořemi ve světě.
Poslední cestou, a troufám si říci tou nejzajímavější, byl sestup do hlubin zemských, totiž do další části tohoto rozsáhlého komplexu. Znovu se objevily tytéž pancéřové dveře jako nahoře, tentokrát však bez nápisu. Přemýšlel jsem, jak hluboko jsme pod zemí, když už nahoře to bylo půl druhého patra. Následně jsem to odhadl na dobrých deset metrů. Bohužel jsem odhad nemohl konfrontovat se skutečností.
V podzemní laboratoři bylo množství přístrojů přímo souvisejících s hodinami a jejich funkcí, množství obrazovek se zářícími zelenými křivkami, měnícími se čísly červené barvy, diagnostické panely a, jak podotkl kolega Vaněk, vypínače od Křižíka. Celá místnost byla co nejvíce izolovaná od okolního světa, aby nebyly hodiny ničím ovlivňovány. Zde proběhla závěrečná fáze výkladu o přesnosti hodin a jejích podmínkách. Zajímavá byla historka s cestou hodin na Praděd, aby bylo možné empiricky ověřit, že tam půjdou rychleji než v jejich obvyklém podzemním domově. Nakonec se pan inženýr rozhovořil o vývoji a prognózách budoucích způsobů měření času, kde předpokládal přechod na mnohem přesnější lasery, jen co technologie umožní jejich využití.
Celá tahle přednáška byla opravdu zajímavá a já jsem panu inženýru Čermákovi vděčný za to, že nám tak zajímavým a poutavým způsobem dokázal podat práci, která ve skutečnosti zdaleka tolik zajímavá být nemůže.
Elektronový mikroskop
Naše návštěva místnosti za dveřmi s nápisem "Elektronový mikroskop" nebyla asi tou nejšťastnější volbou onoho dne. Pan Grym měl v laboratoři už jakousi skupinku tří studentů jakési školy s jejich profesorem, pravděpodobně fyziky. Tudíž jsme se přidali k výkladu v dobré jeho polovině, kdy už všechno zajímavé muselo padnout, neboť z útržků řeči pana Gryma mě zaujaly jen zvětšovací možnosti mikroskopu. (Útržků proto, že pan Grym měl nemilý zvyk hovořit obrácený k monitoru počítače, tudíž zády k nám, a ještě navíc huhlal a jeho hlas nebyl z nejznělejších.)
Mikroskop samotný vypadal jako velká pokovovaná krabice, v níž bylo ukrytu všechno potencionálně zajímavého, tudíž ani takový pohled nemohl uspokojit mou zvědavost. A počítač zmíněného vědce mě také mohl zaujmout snad jen tím, že na monitoru měl nastavené rozlišení 800 na 600 pixelů a obnovovací frekvenci tak 60 Hz.
Jediným momentem, kdy se mohlo stát něco zajímavého, byla chvíle, kdy se jedna z trojice výše zmíněných studentů přišúrhendovala s otázkou, cituji: "A proč to je monochromatický? Můžete to přenastavit?" Čekal jsem, že ji pan Grym setře, ale zjevně mu chyběla praxe, tudíž jen konstatoval, že elektrony nemají barvu. Pak ještě chvíli huhlavě pokračoval ve svém monologu, jenž absentoval jakoukoliv podstatnou či zajímavou informaci. Byl jsem tudíž rád, když jsme jeho pracovně se skončením monologu a po rozloučení dali vale.
Optické senzory s povrchovými plazmony
Na této "přednášce" nám pan Marek Piliarik osvětlil princip těchto senzorů. Na skleněnou destičku se nanese vrstva zlata (řádově v nanometrech), na rozhraní kovu a dielektrika
existuje plazmonová vlna. Dále se na vrstvičku zlata nanese vrstva receptorů, tedy látka se selektvivní afinitou (vazností) na zkoumanou látku.
Tyto senzory jsou velmi přesné. Měli jsme možnost vidět tento senzor v laboratorní praxi. Dále nám pan Piliarik představil projekt, na kterém dále pracují, tedy snaha komerčního využití tohoto senzorového systému.
K pochopení této "přednášky" byla ale zapotřebí hlubší znalost optiky a vlastností světla.
Vláknové lasery a zesilovače
Na tuto exkurzi do laboratoře sem se velmi těšil, ale byl jsem trochu zklamán, neboť výklad byl asi z 50% srozumitelný pouze absolventům vysoké školy.
Dozvěděli jsme se, jak se taková optická vlákna vyrábějí a i jak vypadají v reálu. Také jsme se dozvěděli jisté podrobnosti a obtížnosti řešení přenosu dat pouze opticky bez přeměn optického signálu na "elektronický".
Dozvěděli jsme se jak takové vláknové lasery a zesilovače fungují a dokonce jsme mohli nahlédnou do útrob jednoho vláknového laseru. Byli jsme velmi překvapeni, když po otevření pokopu kovové bedny 50x50x20 cm zabíral celý systém tak 5% celkového objemu.

Martin VANĚK, 8.C
Exkurze do Ústavu Fyziky Plazmatu AV ČR

Po příchodu na místo určení, tedy před budovu Ústavu Fyziky Plazmatu AV ČR jsme absolvovali přednášku o tom co nás čeká. Přednáška byla zajímavá a pro mě navíc
i srozumitelná. Po přednášce se nás ujal průvodce, který s námi absolvoval všechny exkurze, které jsme viděli.
Jako první pracoviště jsme navštívili Tokamak CASTOR, tedy nejdéle pracující Tokamak na světě a taky nejstarší. Zde jsme také absolvovali menší přednášku o principech Tokamaku, která byla také srozumitelná ale podaná méně zajímavou formou. A nyní jsme se konečně šli podívat na CASTOR. Shlédli jsme vlastně vše a byli nám vysvětleny principy funkce i cíle práce vědců. Na zařízení bylo vidět, že je opravdu staré ale např.: vyhodnocovací systém byl velmi nový. Jak jsme se dozvěděli, Tokamak CASTOR končí 31. 12. 2006 a jeho pokračovatelem bude Tokamak Commpass-D dovážený z Anglie.
Další zastávkou v naší exkurzi byly témata: rychlý výboj v kapiláře CAPEX a zdroj rázové vlny litotryptoru. Zde jsme také absolvovali přednášku, ze které jsem si hlavně odnesl informace o bezoperační likvidaci žlučových a ledvinových kamenů. Následně jsme viděli jak funguje tato likvidace a kusu křídy ve vodě. Křída se rozpadla po působení rázové vlny. Tak se rozpadají i žlučové a ledvinové kameny.
Na stejném pracovišti jsme ještě viděli zařízení pro rychlý výboj v kapiláře CAPEX, tedy rtg laser. Tato přednáška byla více teoretická než aby jsem si něco odnesl. Vůbec nebylo zmíněno zařízení ale pouze jeho princip a to ještě velmi rychle, protože bylo málo času.
Zařízení PALS. Tento velký laser byl věnován Němci za pouhou jednu marku. Laser má obrovský výkon v pulsech. slouží pro badatelské účely a je jedním ze tří největších civilních laserových systémů. Exkurze do centra PALS byla velmi zajímavá z technického hlediska, protože jsme viděli laser v době servisu, tedy byl polorozebraný, a ještě jsme se dostali do napájecího centra.
Při poslední exkurzi jsme se dostali na pracoviště, kde zkoumají vlastnosti materiálů a zabývají se výzkumem nových materiálů určitých vlastností. Toto byla naše poslední exkurze a asi nebudu lhát, když řeknu, že jsme už ani neměli moc sílu dávat pozor a vstřebávat nové informace. Myslím, že nikdo si moc neodnesl z této exkurze protože pan vědec mluvil dost nesrozumitelně a moc odborně.
Trocha zhodnocení na konec. Myslím, že tato exkurze se hodně vydařila a vůbec to nebyl ztracený čas. Někdy by si ale páni vědci měli uvědomit, že ne každý tomu rozumí na jejich úrovni, a vysvětlovat jednodušeji a používat méně cizích slov.

Nikola Burešová, Káťá Kubíková, Jiří Petrovič, 8.B
Ústav fyziky atmosféry

Po naprosto vyčerpávající a velice zajímavé návštěvě v Ústavu fyziky výzkumu laseru a plazmatu se naše skupina tří studentů z 8.B (Nikola B., Jirka P. a Káťa K.) vydala na samostatnou exkurzi do dalšího z Ústavů fyziky Akademie věd, tentokrát do Ústavu fyziky atmosféry. Tuto exkurzi jsme si vybrali záměrně, jelikož jsme doufali, že informace týkající se výzkumu počasí, atmosféry a klimatu by mohla být velice zajímavá a užitečná, což se nám také potvrdilo.
Ústav leží přímo na samotném vrcholu roztylského kopce, a tak půlku ze zbývajících sil nám vzal už tento výstup na něj. Komplex budov měl stejně jako předchozí ústav opět několik oddělení. Jen díky ochotnému spoluobčanovi, zřejmě na některém z oddělení pracuje, se nám podařilo nalézt správnou budovu a správné patro, kde se konal den otevřených dveří spolu s prezentací Ústavu fyziky atmosféry. Zde bylo už velice prázdno, co se týče návštěvníků, ale byli jsme ubezpečeni, že zde bylo v ranních hodinách mnoho zájemců a škol.
Jen jsme vešli do místnosti, ujal se nás jeden z mnoha mladých velice sympatických pořadatelů a pověděl nám spoustu informací o historii a struktuře oddělení Ústavu fyziky atmosféry. Dozvěděli jsme se, že Ústav fyziky atmosféry byl založen 1. ledna 1964. Výzkumná aktivita ústavu v současnosti pokrývá celou atmosféru Země, od přízemní vrstvy až po meziplanetární prostor. Ústav se dělí na čtyři vědecká oddělení a jednu výzkumnou skupinu. Takovým hlavním oddělením je oddělení meteorologie. Oddělení meteorologie studuje metody, které mohou zpřesnit lokální předpověď meteorologických jevů (např. srážek či bouřek) a které využívají výsledky modelů numerické předpovědi počasí. Dále se věnuje studiu mezní vrstvy atmosféry (což je část atmosféry nejblíže zemskému povrchu), otázkám šíření příměsí v atmosféře a vlivu oblačnosti a srážek na útlum elektromagnetických vln. V posledních letech se věnuje pozornost i výzkumu příčin extrémních srážek na našem území zejména příčinám silných bouří a možnostem jejich předpovědi. Součástí oddělení jsou observatoře Milešovka a Kopisty. Milešovka je nejdéle fungující horskou meteorologickou stanicí v Čechách – klimatologická pozorování se tam provádějí prakticky bez přerušení od roku 1905. Dlouhá řada pozorování je cenným zdrojem informací pro studium změn klimatu. Kopisty u Mostu leží v podkrušnohorské uhelné pánvi, na 80 m vysokém stožáru se tam automaticky měří vertikální profily větru, teploty a vlhkosti. Obě observatoře jsou součástí mezinárodní sítě meteorologických měření a pozorování. V posledních letech se na Milešovce i v Kopistech v rámci výzkumných měření provádějí např. odběry vody z mlhy a z nízké oblačnosti. Oddělení meteorologie spolupracuje v řadě projektů s různými českými i zahraničními institucemi a především s Českým hydrometeorologickým ústavem, který představuje národní meteorologickou službu ČR. Dalším ze čtyř oddělení je oddělení horní atmosféry. Oddělení horní atmosféry zaměřuje svůj výzkum na fyziku kosmického plazmatu (vlnové procesy, poruchy a dlouhodobé změny v ionosféře a magnetosféře) a vztahy Slunce a Země (přenos energie a hmoty ze slunečního větru do magnetosféry a ionosféry). Třetím oddělením Ústavu fyziky atmosféry je oddělení kosmické fyziky. Oddělení kosmické fyziky se věnuje experimentálnímu i teoretickému zkoumání vlnových dějů v řídkém a horkém ionizovaném plynu v kosmickém prostoru kolem Země. Účelem tohoto oddělení je porozumět základním fyzikálním procesům v prostředí, kde jevy projevující se na rozměrech srovnatelných s velikostí Země jsou zásadně ovlivněny tím, co se děje v mnohem menším měřítku během vzájemného působení vln a částic. Posledním ze čtyř oddělení je oddělení klimatologie a agronomie. Dozvěděli jsme se, že oddělení klimatologie a agronomie se podílí na výzkumu dvou hlavních globálních problémů v atmosféře Země, jimiž jsou dlouhodobé změny klimatu a narušení ozónové vrstvy. Pracovníci oddělení se zabývají analýzou změn klimatu pozorovaných ve 20. století a odhadem změn, které mohou nastat v blízké budoucnosti v souvislosti se zesilováním skleníkového efektu. Průvodce nám také pověděl o výše zmíněné skupině pro větrnou energetiku. Skupina pro větrnou energetiku určuje metodami statistických a numerických modelů a stožárovými měřeními zásobu větrné energie v místech, regionech a na celém území ČR. Studuje vliv meteorologických dějů (např. turbulence větru, námrazy) na činnost a výkon větrné elektrárny a hledá metody pro regionální předpověď větru a námrazy.
Toto rozsáhlé povídání celkem zabralo dost času, a tak jsme se ještě rychle vydali do vedlejší místnosti, kde nám tři z dalších pořadatelů podali informace o ústavu formou grafické prezentace v počítačovém programu Power Point. Tato prezentace byla hlavně zaměřená na projekt DEMETER, což je satelit, jehož cílem je studium jevů v horních vrstvách atmosféry způsobené vlivem seismické a sopečné aktivity na zemském povrchu a přispívá k porozumění mechanismů, které tyto jevy způsobují. Toto slovo je zkratkou slov Detection of Electro-magnetic Emissions Transmitted from Earthquaken Regions. Tento satelit byl na oběžnou dráhu vynesen koncem června 2004 nosnou raketou typu Dněpr, která odstartovala z ruského kosmodromu Bajkonur. Dozvěděli jsme se také všelijaké informace o družicích a jejich základním vybavení. Zajímavé je, že na palubě družice pracuje experimentální zařízení ISL, na jehož vývoji se podíleli pracovníci Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd ČR. Experimentální zařízení ISL (Instrument Sonde Langmuir) slouží pro měření hustoty elektronů a iontů, jejich časových variací a teploty a měření elektrostatického potenciálu družice.
Po ukončení prezentace jsme už chtěli odejít domů, ale všimli jsme si ještě jedné malé místnosti, kde byla předváděna výstava snímků sluneční atmosféry, snímky ověření slunečního větru a jeho interakce s překážkami a mnoho snímků polární záře pořízených jak z povrchu Země, tak z mezinárodní kosmické stanice.
Po shlédnutí všech těchto snímků nám už průvodce sdělil, že se blíží doba uzavření místností, a tak jsme odcházeli z Ústavu fyziky atmosféry velice obohaceni pro nás novými informacemi z meteorologie a atmosféry. Naše návštěva dopadla nad očekávání, a tak všem budoucím návštěvníkům Ústavům fyziky Akademie věd tento ústav vřele doporučujeme a doufáme, že budou také tak velmi spokojeni, jako celá naše skupina.

Návštěva židovské čtvrti

31. 10. 2006 8.C Johana Pešinová, Vladislav Válek

Návštěva židovské čtvrti

Naše škola, a sice Gymnázium nad Kavalírkou, je známa tím, že svým studentům z iniciativy profesorů často zprostředkovává exkurze na různá místa v ČR, aby se výuka neomezovala pouze na teoretický výklad. Jednou z těchto exkurzí byla dne 31. 10. 2006 návštěva židovského města v rámci předmětu Český jazyk - umělecká tvorba, jíž se kromě naší třídy (8.C) zúčastnilo i slavné profesorské duo Johana Pešinová – Vladislav Válek.
Transport na místo určení proběhl poměrně bez problémů, pražské tramvaje kapacitně zvládaly a až na jeden menší, spíše úsměvný, incident s opilým námořníkem na tramvajové zastávce Palackého náměstí se nic významného nestalo. A tak jsme krátce po jedenácté hodině stanuli v prastarých uličkách židovské čtvrti.
První část naší exkurze se odehrála ve vzdělávacím a kulturním centru Židovského muzea v Praze. Jednalo se o přednášku s tematickým zaměřením na vliv židovských osobností na rozvoj české (především literární) kultury od 2. poloviny 19. století do období poválečného Československa, potažmo až dodnes. Přednášena byla starší sympatickou paní, která nás dále provázela po dalších objektech židovského města. Kromě výčtu jednotlivých autorů nám vysvětlila také poměrně složité česko-židovsko-německé vztahy, které hrály v minulosti významnou úlohu (ostré česko-německé vztahy, židovská asimilace, důsledky nacistické intervence…). Prvními zmíněnými osobnostmi naší historie byli židovští spisovatelé za dob národního obrození (Leopold Kompert, Siegfried Kapper), kteří se snažili hledat cesty spolupráce mezi českou a židovskou kulturně-literární scénou. Dalším významným spisovatelem byl Vojtěch Rakous, jehož tvorba se dá zařadit mezi realistický proud. Zmíněn byl Spolek českých akademiků-židů vydávající Kalendář Česko-Źidovský, do nějž přispívala i soudobá intelektuální elita nežidovského původu. Jako představitelé asimilačního hnutí byli uvedeni Egon Hostovský a Egon Ervín Kish. Dalšími podtématy přednášky byla židovská hnutí a jejich představitelé, jako sionismus (Max Brod) nebo chasidské hnutí (Jiří Langer, Ivan Olbracht). Samostatnou kapitolou je pak významný spisovatel Franz Kafka. Dalším významným předválečným spisovatelem byl známý Karel Poláček, autor knížky Bylo nás pět. Z okupační literatury a literatury s touto tematikou je nutno zmínit Jiřího Ortena, Arnošta Lustiga a Ivana Klímu.
Po této přednášce jsme se odebrali na prohlídku nedaleké Staronové synagogy, budovy ze 13. století, v níž se aktivně konají bohoslužby. Součástí návštěvy byl i výklad o historii budovy a židovských tradicích. Dále jsme navštívili Pinkasovu synagogu, která je současně památníkem českých a moravských židů, kteří se stali oběťmi nacismu, o čemž svědčí jejich jména, kterými jsou popsány zdi této budovy. Současně je zde vystavena deska se jmény českých občanů, kteří u sebe během okupace skryli židovské děti.
Exkurze dále pokračovala na Starý židovský hřbitov, který byl součástí ghetta již od 15. století a nachází se na něm přes 12000 náhrobních kamenů. Z kapacitních důvodů zde byli mrtví pohřbíváni ve vrstvách, avšak pouze do konce 18. století, od té doby se tam již nepohřbívá. Významnými osobnostmi pohřbenými na tomto hřbitově jsou slavný rabi Jehuda Liwa ben Becalel, zvaný rabi Löw (k jeho osobě se váže pověst o Golemovi) nebo primas Židovského Města Mordechaj Maisel, oba zemřeli na počátku 17. století.
Poslední částí naší exkurze byla návštěva honosné Španělské synagogy postavené koncem 19. století v maurském slohu, tedy bohatě zdobená a s mnohými orientálními motivy. Po krátkém výkladu o historii této stavby (byla postavena na místě staré modlitebny zvané “Stará škola“) jsme se s naší průvodkyní rozloučili a odebrali se zpět do našeho vzdělávacího ústavu na veskrze poučnou hodinu filosofie, takže informací vstřebaných za tento den bylo opravdu velmi mnoho a všechny nás těšilo vědomí, že jsme se přiučili opět novým skutečnostem.

Zdeněk Bílý, 8.C

Geometrická optika

25. 10. 2006 septimy profesoři J.Skuhra a M.Kindermannová

Přednáška na téma GEOMETRICKÁ OPTIKA
Matematicko fyzikální fakulta UK-27.10.2006

Po pilném studiu teorie optiky se nad námi pan profesor Skuhra slitoval a rozhodl se nám ukázat také něco z té praxe. Pro mnohé to bylo vysvobození, protože ne každý vidí ve změti čar (důmyslně nakreslených na tabuli) soustavu zrcadel čoček a paprsků. Pokusy nám pan profesor neukazoval sám, nýbrž dal šanci nastupujicí generaci zapálených fyziků. No a tak se stalo že se obě septimy jedné osudné středy vydaly na přednášku na MatFyz..
Název přednášky -„geometricka optika“- nám příliš neřekl, ale přinejmenším část z nás se těšila na setkání s těmi osvícenými spoluobčany, kteříi opravdu chápou, co ta halda písmenek znamená. Kromě sympatizantů se světem číslic a grafů se mezi námi samozřejmě vyskytli i jedinci, kteří nejvíc ze všeho ocenili možnost se nepozorovaně a navíc v rámci “zákonu“ vypařit ze školy.
Po druhé vyučovací hodině jsme se sešli před školou, pan profesor Skuhra a paní profesorka Kindermannová si udělali prezenci a my dostali za úkol dopravit se samostatně do jedenácti hodin na stanici Kuchyňka. I přes exotický název této zastávky se větsine lidí podařilo dorazit na místo včas a bez obeti na zivotech. Vyjímky jen potvrzují pravidlo. Po pár desiíkách minut napjatého čekání přede dveřmi jsme byli vpuštěni do velké posluchárny.
Až poté, co jsme se pohodlně usadili a opadl z nás počáteční úžas, jsme zaregistrovali nenápadného mladíka stojícího za přednáškovým stolem a trošku nervózně čekajícího na klid. Tento mladý muž vypadal jako vědec. Choval se trošku roztržitě a na nose mu samozřejmě spočívaly brýle.Matfyzák. A nebyl na nás sám, měl pro jistotu i asistenta, se kterým (jak časem vyšlo najevo) spolupracoval poprvé. Po započetí přednášky vyšlo najevo, že se páni přednášející (i přes svůj nízký věk) v tématu náramně vyznají.
Přednáška byla zajímavá,většina posluchačů jí věnovala plnou pozornost a ta obávaná hodina a čtvrt uplynula až neočekávaně rychle. Když publikum začalo ztrácet pozornost, byl mu poskytnut jeden z “cimrmanovských“ žertů pro probuzení (toto je světlo ... a toto je tma).
A co jsme se tedy dozvěděli? Mnoho věcí o lomu a odrazu světla, škodlivosti a užitečnosti laseru a vůbec všem, co se dá spojovat se slovem světlo. Jak se bude lámat paprsek laseru, když s ním posvítíme ze strany do průhledné nádoby s vodou, jsme si uměli představit již dříve. Co se stane, když před rozsvícenou lampu dáme čočku (např. lupu), se dalo předvídat (promítnutí vlákna žárovky na nedaleké plátno). Překvapením bylo spíše to, co se stalo při zakrytí části čočky papírem. Promítnuté vlákno totiž nezmizelo. Přibližováním a oddalováním čočky jsme získali menší či větší obraz. Pokud byla čočka ve stejné vzdálenosti od plátna jako předtím od žárovky, obraz byl stejně velký (důvodem je, že 1/f= 1/a 1/a´).
Co jsme si určitě zapamatovali všichni a co bychom doporučili i Vám, je několik pokusů, které může vyzkoušet každý.
K prvnímu Vám bude stačit plechovka od kompotu, mastný papír a kus černého papíru jako stínítko. Na jeden konec plechovky připevněte mastný papír a do druhého udělejte dírku. Nakonec připevněte stínítko tak aby přesahovalo přes okraje. Nyní se stačí podívat přes mastný papír na zdroj světla.
K dalšímu pokusu Vám bude stačit obdélník tvrdého černého papíru a špendlík. Též potřebujete světlo a vekou světlou plochu. Napřed udělejte do papíru špendlíkem dírku. Odložte špendlík a podívejte se jedním okem přes dírku. Změnil se? Poté přibližujte a oddalujte papírek od oka, druhé mějte stále zavřené. Co se změnilo?
Další pokus je kmitání papírku před okem, stále se díváte jen jedním okem přes dírku. Stačí jemný, ale rychlý kmit. Víte co vidíte? Jsou to vlásečnice vašeho oka.
K poslednímu pokusu mějte obě oči otevřené a přibližujte a oddalujte papírek.
Po asi 75 minutách jsme opouštěli fakultu yase jednou o něco chytřejší. Musíme uznat, že přednáška prokládaná cimrmanovským humorem nás zaujala všechny. Klidně bychom šli znovu. A Vám návštěvu vřele doporučujeme.
Procházková, Hajdúková 7.B

Zeměpisně-dějepisně-biologická exkurze

2. 10. 2006 - 6. 10. 2006 3.A, 3.B J. Čapek, A. Hrabovská, J. Šimánková

Týdenní dějepisně-zeměpisně-biologická exkurze na Moravě

Naše zeměpisně – biologicko – dějepisná exkurze pro studenty tercií proběhla ve dnech 2. – 6. 10. Odjížděli jsme v pondělí okolo osmé hodiny ranní od školy s velice dobrou náladou. Všichni probírali „kdo co zapomněl“ a co kdo od exkurze očekává.
První cesta vedla do Telče, kde nás již očekávala paní průvodkyně, která nám velice pěkně vyložila historii města a přidala sem tam i nějaké zajímavosti. Po prohlídce města následoval rozchod, kde všichni nasytili lačné žaludky. Poté jsme se vydali do Dalešické vodní elektrárny. Zde nás místní zřízenec uzavřel do místnosti a donutil shlédnout film o elektrárnách, které jsou pod ochranými křídly ČEZu, aby nás následně vypudil na zajímavou prohlídku objektu elektrárny. Poté už nás čekala procházka v Mohelcové hadcové stepi, kde se neuvěřitelně zabavily paní profesorky Hrabovská a Šimánková. Po „kraťoučké“ procházce napříč stepní vegetací jsme usedli do autobusu a s nemalým zpožděním nakonec i dorazili do místa ubytování, kterým byl Parkhotel Všemina u Slušovic na Zlínsku.
Další den nás čekala nejprve prohlídka v ZOO Lešná. Tam nás v úvodu provedli lektoři programu o jihoamerické fauně a flóře a pak následovala samostatná prohlídka. Z celé expozice nás očividně nejvíce zaujali sloni a lemuři, kteří byli tak krotcí, že se s některými z nás nechali vyfotografovat v náručí. Návštěva vrcholila jak jinak než obědem. Jsouce napěchováni kuřecím řízečkem jsme poté vyrazili do Kroměříže na prohlídku zámku chráněného UNESCO. Po něm se odehrálo krátké plenění cukráren při rozchodu a nakonec závěrečná cesta do Zlína. Zde jsme si prohlédli první mrakodrap na našem území a meziválečnou architekturu Baťova Zlína. Většina měla největší zážitek z výtahů (nejlépe se nám jevil pater noster), které si ve škole rozhodně neužijeme. Pan profesor Čapek nás poté očividně hodlal nalákat do města a tak jsme si místo rovné 100 metrové trasy k autobusu ušli k naší velké radosti zhruba kilometr.
Ve středu nás vzbudili v 7.30 a po snídani jsme odfrčeli do sklárny Květná ve vesničce Strání. Ruční výroba skla nás velmi zaujala, někteří z nás si dokonce mohli vyzkoušet, jak se sklo fouká. Zatímco jsme obědvali kuřecí rolku s rýží, paní profesorky vyplenily místní obchod se sklem. Když pak každá z nich dorazila do autobusu se zhruba deseti taškami plnými skla, tak jsme mohli vyrazit k dalšímu bodu programu – pěší tůře po CHKO Bílé Karpaty. Zhruba uprostřed cesty jsme se vyšplhali na Velký Lopeník, zašli jsme si i kousek na Slovensko a z rozhledny shlédli česko-slovenskou krajinu. Cesta dolů z kopce byla docela vyčerpávající, ale všichni to přežili, abychom se následně nechali dovést do další zastávky našeho putovního týdne – soukromého muzea vína v Mutěnicích. Tam nám paní průvodkyně předvedla, jak se pálila pálenka a vyrábělo víno a poté jsme si zašli do sklípku, kde jsme mohli malinko ucucnout burčáku.
Aby toho alkoholu nebylo málo, tak jsme hned další den ráno vyrazili do likérky Vizovice. Nikomu to nic neříkalo do té doby, než jsme uviděli na budově nápis Rudolf Jelínek. Paní průvodkyně nám pustila film o místní továrničce a reklamu „René, já a Rudolf“ si pár z nás i zazpívalo. Potlesk byl zasloužený. Dozvěděli jsme se informace o výrobě a mnohé z nás zaujalo automatické plnění lahví. Z Vizovic jsme vyrazili do Uherského Hradiště na prohlídku krásně opraveného města. Zde se k nám připojila také bývalá profesorka naší školy Lenka Dostálová. Po prohlídce nás čekal obídek v pěkné restauraci Net. Dále následoval rozchod ve městě a poté už rychle do skanzenu Modrá. Pan průvodce nám mírně uspávajícím hlasem povídal o starých Slovanech, takže některé z nás zajímaly více volně pobíhající kozy. Během prohlídky jsme ochutnali pečené těsto podle receptury obyvatel Velké Moravy a navštívili kostelík, kde se vdávala paní profesorka Dostálková, dnes už Závodná. I přes protesty některých z nás jsme pak pokračovali do vesnice Vlčnov s folklorními stavbami, kde se každý rok koná Jízda králů. Paní průvodkyně ve slováckém domečku po čtvrthodině výkladu zjistila, že je tetou jednoho z našich svěřenců. Následovalo bouřlivé uvítání, kdy se tato „prostorově výraznější“ a velmi temperamentní dáma s pokřikem „Martíčkůůůů!“ vrhla na prostorově poněkud méně výrazného Martina Gálu, aby se ho pokusila rozdrtit ve své náruči, což se, bohužel, nepodařilo. Když krev netekla ve světnici, rudá barva převládla alespoň na dvoře, kde se Anežce Tˇ. podařilo opřít o čerstvě natřenou zeď, což mělo za následek, že půlka 3. A měla ani ne za půl minuty na tváři červený flek. Pak už následovala jen kratičká prohlídka Luhačovic, kde si největší odvážlivci usrkli ze smrdutých pramenů. Na hotel jsme se vrátili před sedmou, zašli jsme se na večeři a vydali se připravit své zevnějšky na vrchol společenské rubriky exkurze – večerní diskotéku. Naše taneční kreace k nám přilákaly dokonce některé z návštěvníků hotelu. Na pokoje se nám moc nechtělo, ale poslední noc proběhla celkem v klidu, jen dva trestné referáty se rozdaly.
V pátek už následovala zpáteční cesta a během ní jsme se stavili v Jihlavě, kde jsme se „vyřádili“ v místním akvaparku a někteří z nás vyjeli i do města. A pak už nás čekal jen návrat domů a probírání zážitků. Exkurze se nám líbila, docela dost jsme se toho dozvěděli z referátů spolužáků čtených v autobuse, od průvodců a našich profesorů. Takovouto akci bych si klidně ještě ve starších ročnících zopakovala.

Viktória Babejová – Kmecová, 3.B
studentky 3. A
upravil, mírně doplnil a částečně zcenzuroval J. Čapek

Kurz německého a francouzského jazyka

17. 9. 2006 - 23. 9. 2006 výběr studentů sext Vedoucí : J. Šťastná, lektoři: J. Janská, H. Farská, R.Koehlerová

Ve dnech 17. – 23. 9. 2006 se vybraní studenti šestých ročníků zúčastnili jazykového kurzu zaměřeného na výuku německého a francouzského jazyka. Kurz se konal nedaleko Prahy v romantickém prostředí obce Zlenice na břehu Sázavy. Ubytovaní jsme byli v penzionu Sázavka, postaveném v r. 1929.
Studenti byli rozděleni do tří skupin, dvě skupiny němčinářů, jedna skupina francouzštinářů.
Jaký byl program? Dopolední vyučování probíhalo ve dvou 90minutových blocích. Jazyková výuka byla kombinovaná se sportovní činností. V odpoledních hodinách navštívili studenti některé pamětihodnosti v okolí, např. hrad Český Šternberk, hrádek a muzeum v Týnci n. Sázavou, Ladův památník v Hrusicích, zříceninu Hláska, přemyslovské Hradiště. Jedno odpoledne bylo věnováno orientačnímu závodu. Přestože pokyny byly pouze v němčině a francouzštině, dorazili všichni studenti do cíle. Každý den po večeři probíhal nácvik německých a francouzských písní, které sextáni zazpívali poslední večer u táboráku.
Díky příjemnému prostředí, krásnému slunečnému počasí a především díky milým a disciplinovaným studentům se jazykový pobyt vydařil.

Členové Evropského klubu v Úřadu vlády

27. 6. 2006 členové Evropského klubu J. Čapek

27.6. 2006 navštívili členové Evropského klubu a jejich příznivci Úřad vlády. Vyslechli jsme si zajímavou přednášku o historii budovy, ale hlavně prošli vnitřní prostory úřadu – sál pro tiskové konference, schodiště a prostory pro oficiální návštěvy a především místnost pro zasedání vlády, kde jsme si vyzkoušeli, jak se sedí pánům ministrům a paním ministryním.
Že by předznamenání pro budoucí kariéry některých z nás?

Jazykový a poznávací kurz v Anglii – Eastbourne

29. 4. 2006 - 5. 5. 2006 zájemci z řad studentů tercie - septimy M. Zikl, J. Matějka

S velkýma očima jsem si myslel, že z tak velké školy naplním celý autobus pouze našimi studenty. Nakonec jsme byli rádi, že pan ředitel povolil účast i studentům z tercie, kteří zvedli naši účast na 22 studentů. V sobotu 29.dubna ve dvě hodiny odpoledne jsme společně se dvěma základními školami naplnili dvoupatrový autobus. Mladá a sympatická paní průvodkyně Markéta byla velice ochotná a odpovídala na naše otázky cestou na Plzeň a na hraniční přechod Rozvadov přednášela veškeré informace týkající se naší cesty. Velice komfortní autobus nám pomohl překonat cestu přes Německo, Belgii a Francii až do přístavního města Calais. Kolem čtvrté hodiny ráno jsme nastoupili na trajekt a zhruba hodinovou plavbou do Anglie do přístavu Dover. Ve Velké Británie nás přivítaly bílé doverské útesy v mlžném oparu. Naše cesta po vylodění směřovala do Londýna. Okolo osmé ranní náš autobus zaparkoval u parku Greenwich. Procházka královským parkem s nultým poledníkem, královskou observatoří a plachetnice Cutty Sark. Dále londýnskou dopravou do centra. V centru Londýna jsme začali v národním muzeu. Po dvouhodinové prohlídce jsme se separovali od p. průvodkyně a základních škol a našimi průvodci se stali prof. M.Zikl a pan ředitel J. Matějka. Skrz město jsme šli po vlastní ose. Viděli jsme čtvrti Westminster, Westministerské opatství, budovy parlamentu, Whitehall, Buckinghamský palác, Trafalgarské náměstí a Piccadilly Circus. V pět hodin jsme měli sraz u autobusu v Greenwich. Po hodině čekání na druhou skupinu jsme vyrazili směr Eastbourne. Tam okolo půl sedmé jsme byli rozděleni po dvou nebo po třech do hostitelských rodin.
Od pondělí do čtvrtka 4 výukové dny, 16 lekcí, jsme měli každé ráno anglické vyučování. Byli jsme rozděleni do čtyř skupin a každou hodinu jsme měli jiného lektora. Každé odpoledne jsme měli fakultativní výlet po jižní Anglii. Navštívili jsme přímořské letovisko Brighton s nádherným molem. Městu vévodí Královský Pavilon v indickém stylu, který sloužil jako útočiště krále Jiří VI. Večer vždy na meeting point kde si nás hostitelské rodiny odvezli domů. Další den odpoledne jsme navštívili bývalou vesnici Hastings. Odt town se nachází mezi dvěma kopci – West Hill, na kterém se nachází zřícenina hradu z dob Viléma Dobyvatele a krásná vyhlídka East Hill, na který vede lanová dráha. Nedaleko hradu se nacházejí Pašerácké jeskyně a Sea Life Centre – podmořské akvária, které jsme samozřejmě navštívili. Další odpoledne jsme šli na nádhernou procházku podél mořského pobřeží ve výšce až 100 m nad mořem kam až sahají nejvyšší křídové útesy, cesta okolo dvou historických majáků ukončena na kamenité pláži přímo u moře – Beachy Head. Předposlední odpoledne jsme vyrazili do městečka Battle. Zde se odehrávala bitva o Hasting. A zbytek odpoledne jsme poznali město ve kterém jsme bydleli Eastbourne. V pátek poslední den před odjezdem jsme navštívili opět Londýn. Prohlídka začala u budov parlamentu a známých hodin Big Ben. Na druhém břehu Temže naproti Londýnskému oku (obří kolo) jsme se nalodili na výletní loď a po proudu jsme podnikli plavbu k pevnosti Tower of London. Dále přes Tower Bridge na prohlídku křižník Belfast, válečná loď z dob válek dnes jako muzeum. A konečně na dlouho očekávané londýnské podzemí The London Dungeon. Jedna z prvních a nejznámější strašidelných atrakcí v Evropě. Po velice dlouhém a náročném dni jsme dostali poslední volný rozchod v Greenwich před nástupem do autobusu. Okolo šesté večer jsme vyrazili směr Česká Republika.
Musím poděkovat všem studentům, kteří se zúčastnili tohoto zájezdu, že se chovali velice slušně v hostitelských rodinách tak i ve škole. Byli spolehlivý a zodpovědní. Bez jakékoli stížnosti nebo problému zvládli celou akci. Malé problémy byly pouze s druhou skupinou ze základních škol, která malinko narušila chod zájezdu.
Určitě stálo za to shlédnout tento jih Anglie, krásnou a zajímavou oblast s nádhernou přírodou s historickými místy a městy. Všichni jsme si odnesli spousty vědomostí a znalostí. Procvičili anglický jazyk mluvením tak i poslechem a užili si spoustu legrace. Doufám, že o další zájezd do Anglie bude větší zájem, naplníme autobus pouze našimi studenty, abychom se nemuseli pojit se žáky z jiných škol.

Terezín

23. 3. 2006 studenti septim V. Válek, M. Zikl, J. Pešinová, J. Harčariková

Po šťastném shledání takřka všech účastníku před školou jsme se vydali dvojicí luxusních autobusů (viz přiložené fotografie) na lehce začarovanou cestu. Přes veškeré úsilí pana řidiče i profesorského doprovodu jeden z autobusů "zakufroval".
Po veselém shledání se celá výprava vydala do neveselého Terezínského památníku. Teď by měla následovat obsáhlá pasáž o tom, co vše jsme shlédli a jak to na nás zapůsobilo, ale nezbývá mi, než vám doporučit absolvovat tuto exkurzi na vlastní kůži. Samotný popis jednoduše nemůže nahradit atmosféru a zážitky z popisované exkurze.
Následovala návštěva nedaleké spalovny a památníku obětí Terezínských zvěrstev.
Zpáteční cesta ubíhala poněkud nezvykle klidně a bez velkých obtížích jeden z autobusů dorazil zpět ke škole v odpoledních hodinách. Druhý se bohužel nepoučil a stejně jako zrána, tak i teď maličko "zakufroval".
Více informací Vám podají studenti, kteří s námi vše absolvovali, nebo také profesorský doprovod. Poslední věta závěrem - pokud budete mít tu možnost, rozhodně Terezín navštivte.

Zimní esteticko-výchovný kurz

23. 11. 2005 - 27. 11. 2005 studenti se zájmem o umělecké tvoření J. Pešinová, V. Kubíčková, L. Matoušková, M. Králová

Podzimní deprese esteťák z vás vytřese

Každoroční sjezd (rádoby) umělecky založených individuí našeho ústavu se tentokrát konal v rekreačním středisku Avie, nedaleko jihočeské vesničky Ostrovec. Hvězdně obsazený (ovšem autoritu neztrácející) pedagogický dozor sliboval relativně odlehčený režim. Také spolužáci z řad nejmladších bystře vytušili příležitost, jak na pár dní zmizet ze školy a ani na moment nezaváhali odevzdat přihlášku.
Hned prvního rána začaly vznikat scénáře a první skicy kulis. Pravda, někteří tradiční účastníci kurzu z řad oktáv měli jisté snahy věnovat se učení nebo podobným nesmyslným činnostem, ovšem s příjezdem několika starých známých absolventů GNK vzaly jejich přihlouplé myšlenky za své. Bohužel, také nutkání patnáctiletých slečen malovat bylo to tam, když při pohledu vzhůru na některé bývalé studenty zvládly jen zírat s otevřenou pusou.
Ale k práci. Příprava divadelních scének a písniček pro vánoční pořady nebo i jen tak pro zábavu, byla hlavní náplní celého pobytu. Někteří připravovali rekvizity, jiní dávali dohromady repliky nebo nacvičovali na vánoční koncert v Loretě. A pár hyper aktivních jedinců dokonce stíhalo vše. Pozitivem je, že každý rok se na jakékoli tvůrčí činnosti studenti podílejí bez větších náznaků nelibosti. O příčinách tohoto jevu, ve školních lavicích spíše nevídaného, lze pouze spekulovat. Záhadě se dokonce rozhodli přijít na kloub profesoři Čapek a Válek, kteří se zastavili na víkend.
Odpolední procházky spojené s veselými hrami v zasněženém okolí (uchytil se zejména tzv. oválek profesora Válka vyžadující nemalé IQ) a večerní předvádění napůl nacvičených mini představení vyčerpalo pokaždé všechny (profesory) natolik, že i ti nejodolnější usnuli ještě před večerkou. Dokonce i paní profesorka Kubíčková odložila s úderem jedenácté všudypřítomnou videokameru a s křečí v palci během pár vteřin usnula.
Kdo neviděl, neuvěří.